„Snažíme se děti nějak motivovat, vybudit je, aby mohly fungovat, ale v tomto stereotypu, který trvá už příliš dlouho, je to velmi náročné, pro děti i pedagogy. Všichni cítíme, že už bychom se potřebovali scházet prezenčně,“ potvrdil ředitel 2. ZŠ Rakovník Zdeněk Brabec.

Situaci podle něj vnímají mnohem hůře děti druhého stupně. „Čím jsou žáci starší, tím více je obtíží, které se musí řešit. Náročné je to i pro rodiče, kteří ne vždy mají nad dětmi kontrolu. Tím více pak některé žáky musíme kontrolovat a motivovat my. Naopak prvňáci či druháci jsou na distanční výuce jen krátce a je to pro ně spíš zpestření,“ doplnil.

Podle ředitele lubenské školy Radka Vyskočila si děti již zvykly na zaběhnutý a funkční systém. Ten je ale zároveň velmi unavující. A to pro všechny. „Je to opravdu dlouhé, nemůžeme si moc plánovat, neboť nevíme, co přijde. Jako ředitel pořád přemýšlím nad tím, co udělat lépe, ale nevím, na jak dlouho to vlastně dělám. Co budeme využívat nadále a co nikoliv,“ sdělil Vyskočil.

Také on potvrdil, že hůře distanční výuku zvládají žáci druhého stupně. Děti na prvním stupni jsou rozděleny do více skupin, věnují se jim i asistenti pedagoga, a i když mají také online lekce, nejedná se pouze o frontální výuku. Vyučující jim například zadá práci a je na příjmu. Starší děti ale mají online výuku minimálně v polovině předmětů. Dále dostávají úkoly a učitelé jim rovněž posílají různá videa a odkazy. „Žáky hodnotíme především normativním způsobem. Jde hlavně o to, vytvořit něco smysluplného a ne jen něco zkopírovat. My jim pak na Google Classroom dáváme zpětnou vazbu, aby se k něčemu ještě vrátili. Možností je hodně, ale zároveň je to všechno unavující,“ shrnul ředitel ZŠ Lubná.

Jako klad distanční výuky vnímají ředitelé fakt, že se žáci více rozvíjejí v počítačové gramotnosti. „Všichni jsme se naučili pracovat jinak a může se nám to v budoucnu hodit. Řadu programů zvládají učitelé i děti, které se nevěnují jen hrám, jako tomu bylo doposud,“ připomněl ředitel ZŠ a MŠ Bez hranic Mšec Milan Dvořák. Tento klad je ale podle něj vykoupen velmi vysokou cenou. „Nevidíme se s dětmi a ony zase nevidí kamarády. Omezení jsou vyčerpávající i pro rodiče,“ podotkl Dvořák.

Ředitelé se jednoznačně shodují, že by uvítali návrat dětí do škol. Měl by to ale být už návrat trvalý. „Není tak důležité, kdy se vrátí, zda v polovině dubna, na konci dubna či později, ale aby to bylo natrvalo. Jen unáhlený pokus bez rozmyslu, statistik a odborných posudků, který by trval třeba dva týdny, by nebyl úplně dobrý,“ má jasno Karel Folber, ředitel 1. ZŠ Rakovník.