Pokolikáté jste tady a jak vzniklo vaše přátelství?

Papšík: Já sem jezdím už dvanáct let. Naše přátelsví vzniklo v roce devadesát sedm, kdy nás zasáhly povodně a zdejší Lužeňáci si na nás vzpomněli a poslali nám nějaké dary. Od té doby máme přátele i mezi rodinami, vzájemně se navštěvujeme a jezdíme sem velmi rádi.
Husarčík: Jsme tady poprvé. Potkali jsme se v Lužné u Vsetína. Byli jsme u nich na jarmarku s naší dechovou hudbou. Tam jsme se seznámili se starostou zdejší Lužné. Pak vznikla myšlenka uspořádat fotbalový turnaj tří Lužných. Bylo to vloni a letos už se to rozběhlo. Každý rok bude turnaj v jedné Lužné.

Kolik vás přijelo?
Papšík: Přijelo nás celkem dvacet, ještě měla přijet kapela, ale bubeníkovi onemocněla manželka, tak zůstali doma.
Husarčík: Přijel celý autobus.

Představte nám vaší obec.
Papšík: V obci žije pětset osmdesát obyvatel, osídlena byla již ve třináctém století. Rozkládá se na obou březích říčky Senice. Jihozápadní část spadá do Vizovických vrchů, severovýchodní do Javorníků.
Husarčík: Naše obec je nejmladší obcí na Liptovsku, vznikla v roce 1670. V současnosti má dva tisíce devět set třicet obyvatel, ale populace klesá. Za rok se narodí méně obyvatel, než zemře. Obec leží v Národním parku Nízké Tatry a vypadá jako zvlněný had. Na délku měří pět kilometrů. Okresní město Rožumberok je vzdálené dvacet pět kilometrů. V zimě se tu dá dobře lyžovat, máme i lyžařský vlek.

Máte kromě fotbalového mužstva nějaké jiné spolky?
Papšík: U nás působí Sbor dobrovolných hasičů, myslivecké sdružení, dechové hudby Kotáranka a Veselá pětka a skupina Traverz. V Sokole se schází téměř čtvrtina obyvatel. Působí tu turistický oddíl, hraje se volejbal, šachy.
Husarčík: Působí zde turistický klub, kulturistický fitness a lyžařský oddíl, hasičský sbor, dechová hudba Lužňanka, folklorní soubor Lužňan a malý Lužňáček. Tady udržujeme lidové zvyky, zpěvy a tance a naše krásné lužňanské kroje.

Co plánujete v obci nového?
Papšík: Čeká nás větší úkol, a to je kanalizace obce. Bude se budovat v rámci mikroregionu Vsetínsko. Máme projekt na přechod přes silnici k autobusu, který využijí hlavně žáci, co dojíždějí do školy ve Valašské Polance. Chtěli bychom vybudovat zázemí u našeho tanečního parketu, tak jak je to tady.
Husarčík: Nyní dokončujeme rekonstrukci školy, za měsíc bude opravená hasičská zbrojnice. Dále máme připravený projekt za sto deset tisíc euro na odkanalizování obce. Z vlastních prostředků stavíme tělocvičnu. Máme vypracované projekty na vytápění obecních domů biomasou, na sběrný dvůr a veřejné osvětlení. Ještě chceme uskutečnit mikroprojekt mezihraniční spolupráce mezi naší obcí a Lužnou u Vsetína. To bychom se navštěvovali častěji. Škoda, že Lužná u Rakovníka je tak daleko.

Utíkají vám mladí lidé doměsta?
Papšík: Obyvatel za posledních patnáct let mírně přibylo. Ze školy jsme zrekonstruovali byty, také se v obci staví, takže se k nám mladí lidé stěhují. Mateřskou školu máme dost velkou a funguje na velmi dobré úrovni.
Husarčík: Většinou zůstávají. Opravují si staré domky. U nás stojí přes tisíc dvě stědomů a jen asi osm set je obydlených. Většinou jsou prázdné staré domy, protože se dědicové nedokážou dohodnout.

Co vás v obci trápí?
Husarčík: Veliká rozdrobenost pozemků. Musíme zdlouhavě dohledávat dědice a to brzdí novou výstavbu.

Je u vás ve vsi práce?
Papšík: Pracovních příležitostí je méně. Problém s prací je jako všude jinde. S nezaměstnaností se držíme na průměru okresu.
Husarčík: Pár malých firem v obci funguje, ale většina lidí dojíždí do Rožumberoka a do rekreačního střediska Donovaly.


Jaké máte koníčky?
Papšík: Nemám na ně moc času. Hraji šachy, ve vsi jsme v okresním přeboru. Pak rád fotografuji a točím na kameru.
Husarčík: Rekreačně hraji fotbal, lyžuji. V zimě hrajeme ve vsi hokej, když si postavíme kluziště. Také mám rád pěší turistiku. Protože jsem studoval Vysokou školu dopravní v Žilině, kde studovalo více Čechů než Slováků, tak mám v Čechách hodně kamarádů. Každý rok se scházíme. Většinou chodíme po Vysokých Tatrách.