Veliký sen sedmapadesátileté Růženky Novákové se vyplnil.

Na počátku byl dopis, který sepsala s pomocí zaměstnanců Domova Na Zátiší v Rakovníku, kde Růženka žije. Ředitelka Domova Ivana Friebertová Skalková doplnila: „V tom dopise byl sepsána Růženčina celá pohnutá životní pouť. Byl odeslán do České televize, do pořadu Pošta pro tebe s tím, že by se Růženka ráda po mnoha letech setkala s bývalou vychovatelkou Lucií Stehnovou.“

Jako osmnáctiměsíční děťátko s lehkým mentálním handicapem, byla Růženka adoptována rodinou Marie a Rudolfa Novákových ze Hředlí na Rakovnicku. Sama Růženka vzpomíná na své mládí ve Hředlích s láskou: „Dětství jsem měla pěkné. Ve Hředlích jsme se cítila moc dobře. Tatínek, ale bohužel počátkem šedesátých let zemřel. Bylo mu teprve čtyřicet let. Maminka tak na mě zůstala sama, a tak jsem byla dána v patnácti letech do Ústavu sociální péče Budeničky u Slaného.“

V ústavě pro mentálně postižená děvčata nejprve působily řádové sestry. Ty učily dívky pracovat, chodily s nimi do zahrady a na pole. Růženka se od nich naučila šít a vyšívat. V šedesátých letech pak vedení ústavů sociální péče převzal stát prostřednictvím okresních a krajských úřadů.

Na pobyt v Budeničkách, kde Růženka byla až do svých jedenatřiceti let, nevzpomíná s velkým nadšením. „Práce tam mě bavila, řádové sestřičky byli hodné, ale s tamními děvčaty, jsme si moc nerozuměly. Jediná světlá výjimka, byla moje vychovatelka paní Milena Stehnová. Ona byla doslova mojí druhou maminkou,“ vysvětlovala Růženka se slzami v očích, důvod toho, proč se odhodlala k tomu, aby prostřednictvím Pošty pro tebe vyhledala po šestadvaceti letech svoji tehdejší vychovatelku Milenu Stehnovou.

Televize

A produkce Růženku nezklamala. Nejenže ji vybrala jako vhodnou kandidátku k natáčení pořadu, ale dokonce se jí podařilo nalézt paní Milenu Stehnovou.

„Moc jsem se do Prahy těšila. V neděli ráno, nám televize přistavila auto. Do studia se mnou jela paní ředitelka Ivana Friebertová Skalková, vedoucí sociálního úseku Slávinka Slivoňová a naše paní provozní Ivanka Kučerová. Během natáčení jsme i díky nim neměla vůbec trému. A Esterka byla nejen moc hezká, ale hlavně příjemná. A vůbec všichni pracovníci v té televizi byli moc příjemní,“ uvedla Nováková.

Růženku před natáčením trochu nalíčili: „Jen oči. Zlomila se mi totiž tužka a já líčení nemohla dokončit. Pak se začalo natáčet a hovořila také o tom, že jsme v Budeničkách neměla kromě paní Stehnové žádnou kamarádku, ale paní Stehnové jsme se mohla svěřit se vším.“

Setkání ve studiu popisuje Růženka s dojetím jako velice krásné: „Obejmuly jsme se a já jí dala kytičku."

K tomuto dodala sociální pracovnice Domova Na Zátiší Hana Riegrová: „Kolegyně říkaly, že se natáčelo celou dobu takříkajíc naostro. Nebyl tam žádný střih. Vše je naprosto autentické.“

Poté, co byly kamery vypnuty, šla Růženka se svým doprovodem z rakovnického Domova na Zátiší a paní Milenou Stehnovou do zákulisí.

„Posadili nás ke stolečku a my si mohli spolu hezky popovídat,“ popsala Růženka, která by touto cestou ještě jednou moc ráda poděkovala ředitelce Domova Na Zátiší v Rakovníku, kde již žije osmnáct let a také všemu personálu. "Všichni jsou tu moc hodní. Jsem tu jako doma,“ uzavřela.