Po druhé zavítal na hrad starosta z Hořoviček Ivan Fides se svou ženskou družinou. „Svolali jsme si takovou malou schůzi, tam jsme vše probrali a moc jsme se těšili. Kostýmy jsme si zatím půjčili, ale určitě si pořídíme svoje a budeme pokračovat,“ prohlásila za všechny Hana Palkostková z Hořoviček.

Po roční přestávce se tu opět objevila družina z Hořesedel. I tady přípravy zabraly nějaký čas. Na dalekou cestu se členové vyzbrojili chlebem a solí a pivem. To hlavně muži. Kněževesští zase s sebou vzali početný zástup mládeže.

O slavnostní ráz průvodu se tentokrát nepostarali jen Rakovničtí trubači, ale do kroku vyhrávali středověkou hudbu na středověké nástroje muzikanti z pražského souboru Jagabab. Muzikanti hned na začátku zaujali strategické místo, totiž u žen ze Svojetína. Ty je hostily výbornými zelnými a masovými roládami a dalšími lahůdkami.

Úderem čtvrt na jedenáct se průvod vydal na hrad Křivoklát. Tady je přivítel purkrabí Jan Rošek z Bražic. Na všechny tentokrát čekal velký úkol. Z jednání na pražském hradě s císařem a králem vyplynulo, že musí být sjednocena nová rytířstva. Proto se letos na hradě konal velký rytířský turnaj.

Rytířské klání
„Ten nejlepší, kdo všechna klání přežije, bude pasován na rytíře,“ zazněla podmínka. Starostové ze svých řad tedy vybírají toho nejlepšího. Barvy Rakovníka hájí Jan, původem z Jesenice.

„Ale ten má příliš tenké nohy,“ protestoval purkrabí. O tři hlavy všechny převyšuje Roman z Chrášťan. Jeho nohy jsou také tenké. A jeho váhu sotva unese nějaký můj kůň,“ ozve se zase purkrabí. “Ale co nemá v nohách, má v hlavě,“ brání Romana Zigfrid. Turnaje se účastní dokonce i ženy.

Z Hořoviček komtesa Veronika, ze Svojetína paní Stanislava a z Roztok komtesa Vrána Veronika. Tady je purkrabí s nohama spokojen. Klání může začít.

Na poslední chvíli dav rozráží rytíř Honimír na Juráškovi. Po chvíli handrkování, Postoloprty jsou těsně za hranicí Rakovnicka, se turnaje mohl zúčastnit. „Tak ty Postoloprty koupíme a budou patřit do Rakovníka!“ rázně rozhodne purkrabí.

Honimírovy způsoby boje byly ale nečestné. Vše se snažil vyžehlit úplatky. Ale nakonec všichni jsme jenom lidé a tak v turnaji zůstává až do samého konce.

Po představení rytířů se turnaj rozjíždí. V první disciplíně musí jezdci navléci kroužky na dřevec a to vše v sedle koně. Některým se daří. Některým se plaší bujní oři, proto je pro ně úkol dosti tvrdým oříškem. Honimír lstí navlékne dokonce i několik barevných kroužků. Nejsou mu však nic platné, lest je odhalena!
Trefit ve cvalu kance je dalším úkolem. Dámy se úkolu zhostily nejlépe a ještě s patřičnou dávkou elegance. Honimýr zase po svém. Místo hodů na kance popadl rovnou celé zvíře na ramena a prchal s ním pryč. To se naštěstí zalíbilo purkrabímu, jinak byl z klání vyloučen.

S disciplínou sekání tureckých hlaviček si účastníci poradili po svém. Roman z Chrášťan šel do toho s takovou vervou, že hlavy létaly až mezi diváky.
Protože všichni, až na Honimíra, obstáli v turnaji znamenitě a se ctí, byli všichni pasováni i pasovány na rytíře.

Po turnaji nastalo všeobecné veselí a hodování. K tomu přispěly Berušky a Barušky z Mutějovic písněmi z filmu „Noc na Karlštejně“. Ve stáncích jarmarečníci nabízeli dobré jídlo a pití. Medovinu, místní pivo, pamlsky i nakládané sýry a další lahůdky pro mlsné jazýčky.

Na hrad Křivoklát se letos vypravili, aby svoji obec se ctí představili, zástupci z Rakovníka, Chrášťan, Kněževsi, Kolešovic, Hořesedel, Hořoviček, Kroučové, Svojetína a Roztok.