Některé čekají frontu na opravu u pracovního stolu. Když je naskládá do řady vedle sebe, vznikne řada dlouhá asi devatenáct metrů. Kdo si ale představuje pohled na řady hříbečků, domečků a prasátek v policích, ten se mýlí.

Miroslav Ryšavý totiž sbírá prvorepublikové kasičky 
z kampeliček. Mají většinou daný tvar i rozměr, jsou poměrně malé. Seshora se chytaly za ouško. Zespodu se otevírají. Nechybí samozřejmě otvor na vkládání různě velikých mincí. Na některých ještě najdete kulaté malé otvory. Těmi se zasunovaly papírové bankovky v ruličkách. V první republice nechyběly téměř v žádné kampeličce. Každá nesla vyleptaný nebo vyražený nápis svého domu, například Národní pojišťovna, akciová společnost v Praze.

I když by se mohly zdát na první pohled stejné, každá byla jiná. Vyráběli je na zakázku různí řemeslníci, zámečnické firmy po celém světě. Některé vyhlížely jako kniha vázaná v kůži s reliéfem Masaryka nebo všesokolského sletu. Ve sbírce se najde i hrací nebo ve tvaru půllitru. Do kasiček vkládali zákazníci drobné, které jim zbyly po vykonané transakci. Tím vznikala sbírka pro potřebné.

„Byly po celé republice i v zahraničí. Mám kasičky z Německa, Anglie, Ameriky. Kromě jednotných tvarů byly také atypické. Například malé hodiny, které nešly natáhnout, pokud se tam nehodila mince," popisoval Ryšavý a vzpomínal: „Jako kluk jsem jezdil k tetě do Braníka. Měla v sekretáři dvacet centimetrů dlouhé kovové autíčko, aerovku limuzínu. Hrával jsem si s ním, ale dát mi ho nechtěli. Pořád jsem si ho pamatoval. Když jsem začal kasičky sbírat, chtěl jsem takové autíčko sehnat. Objevil jsem je na burzách za nekřesťanské peníze. Nakonec jsem je získal. Některé jsem stavěl i z torza."

Sběratel tak zjistil, že existují tři druhy autíček. Dál ještě zahlédl rovněž na burze porcelánový kousek ve tvaru hodin. Nekoupil ho, protože za něj tenkrát chtěli moc. Dnes toho lituje, protože víckrát takovou kasičku nepotkal. Jeho sběratelský zájem končí s první republikou. Poválečné už ho moc neoslovují. Výjimku ve sbírce tvoří ty z bakelitu. Ze stejného, jako se tehdy vyráběly tatraplány a tudory, o něco větší angličáky. Kasička se zamykala kovovým zámečkem za korunu.

„Jinak sbírám všechny možné kasičky se zámkem i bez. Mohou být i vypáčené. Samozřejmě jsem radši, když u ní zámek je, třeba i rozpadlý. Dokážu ho opravit a vyrobit si podle něj z polotovaru klíč," řekl Miroslav Ryšavý. Pokud je kasička hodně poškozená, po opravě vypadá téměř jako nová. Pokud je zachovalá s pěknou patinou, sběratel ji zachová v původním stavu.

Zajímavý pro sběratele je 
i příběh kasičky. O jedné například ví, že je z Krakonošova náměstí v Liberci. Jinou našli na faře v Mělníku. 
O další například bojuje několik let. Objeví se čas od času na internetové burze. Je republikánská ze Žižkova, odkud sběratel pochází. 
„I když jsem ji na aukci vyhrál, majitel mi ji neposlal a vymluvil se, že ji ztratil. Za pár měsíců se na internetu objevila znovu od stejného člověka. Dodnes ji nemá. Prý je u syna. Takže ji stále sleduji a snad ji získám," doufá sběratel.

V rozsáhlé sbírce nechybí kasička z Rakovníka, Křivoklátu, Městečka, kde fungovala kampelička v domě přímo za mostem. Z tohoto domu Miroslav Ryšavý sběratelský kousek také získal hned po revoluci od jeho obyvatel.
Nejvíce si cení exemplářů, které dalo největší práci získat, i když vyhlížejí zcela obyčejně.

Dodnes jeho kasičky vlastně slouží svému účelu. Ukrývají pětikoruny. Jakmile Jaroslav Ryšavý nějakou minci získá, například při nákupu, uschová ji v kredenci. Když jich je za pět set korun, putují do nějaké kasičky. Když pak platí pokutu na silnici, pětikoruny v bance vymění za papírové a na poště pokuty zaplatí.

Ještě před kasičkami začal Miroslav Ryšavý sbírat hmoždíře. Jeho sběratelskou vášeň odstartovaly dva mosazné hmoždíře po dědovi i s paličkami. „Tenkrát je měl každý doma. Byly mosazné, tepané uprostřed. Každý je očíslovaný společně s paličkou," vysvětloval Miroslav Ryšavý. Když zjistil, že je jeho sbírka téměř kompletní, pustil se do sbírání kasiček.