Práce asistenta pedagoga určitě není jednoduchá, proč jste ji volily vy?
Aneta Hvězdová: Studuji pedagogickou fakultu. O inkluzi ve škole hodně mluvíme. Mluvíme i o asistenci, i když to není úplně náš obor. S lubenskou základní školou spolupracuji už několik let přes různé zájmové kroužky. Ředitel Radek Vyskočil ví, že studuji pedagogickou školu, tak mě oslovil.
Barbora Broumová: Dostala jsem se sem prostřednictvím kamaráda, který tu dělal asistenta pedagoga jednomu žákovi. Chtěl být blíže k Praze, tak mi místo přenechal. Po pohovoru s panem ředitelem jsem nastoupila.

Musely jste si ještě nějak doplňovat vzdělání?
AH: Nebylo to potřeba, protože studuji pedagogickou školu.
BB: Já mám vystudovanou sociální pedagogiku. Teď pokračuji magisterským studiem učitelství pro střední školy. Dělám si tu i praxi při občanské výchově.

V čem spočívá vaše práce?
AH: Jsem přidělena ke dvěma žákům v různých ročnících při přírodovědných předmětech a matematice. Moje práce už záleží na žákovi. Jednomu z nich stačí připomínat, že jsme v hodině, kde se musí učit a soustředit se. Pak už pracuje a jde mu to. S druhým je to trochu náročnější. Připomínám mu učivo, aby neudělal chybu. Ptám se ho, samozřejmě tak, aby nerušil ostatní. Říkám mu, teď si otevři knížku, ještě nepočítáme, jak by to mohlo být. Bez mé pomoci by žáci například za chvíli koukali z okna, nebo házeli tužkami.
BB: Já mám náročnějšího žáka. Máme i svoji místnost, kde spolu trávíme většinu času. Občas jdeme třeba na deset, patnáct minut do běžné hodiny, podle rozpoložení žáka.

V samostatné místnosti se učíte stejné věci jako ostatní?
BB: Máme trochu zjednodušené učení, ale učitelé nám dávají pracovní listy a říkají, co máme dělat, takže úzce spolupracujeme.

To znamená, že jste s ním u všech předmětů…
BB: Ano, u všech, které se učí. Od několika je osvobozen. Sám by nepracoval.

Je váš svěřený žák mezi dětmi?
BB: Také. Jdeme se například napít, nebo o přestávku do třídy za jeho kamarády. Já ho jen pozoruji, nebo probíráme něco s jeho paní učitelkou.

Je to hodně náročné?
BB: Občas ano. Ale nesmíte si to brát s sebou domů.

Domlouváte se také na učivu s učiteli na konkrétních hodinách, nebo s třídními?
AH: Ano, záleží také na domluvě s učiteli, jak by konkrétní žák potřeboval pomoci. Úplně na začátku mé práce jsem se sešla se všemi pedagogy na jejichž hodinách. Oni mi řekli, jak si spolupráci představují a co žáci potřebují, například, zda stačí mu vše jen připomínat, nebo zda si vezmeme písemku do jiné třídy, aby měl klid.

Takže jste se žáky na každé hodině?
AH: Na každé hodině ne. Pracuji tu na částečný úvazek. Jsem tam, kde to podle vyučujících potřebuje žák nejvíce. Musím také stihnout studia.
BB: Jsem s ním v předmětech, které se učí, i o přestávkách. Ráno si ho vyzvednu a po vyučování předám.

Pomáhají vám při práci s žáky posudky od odborníků z pedagogicko-psychologických poraden?
AH: Určitě. Máme informace z poraden i získané zkušenosti od pedagogů. Známe diagnozu žáků a víme, co s nimi můžeme dělat, co zvládnou a co ne. V čem mohou dělat pokroky a posouvat je třeba i trochu dopředu.
BB: Učitelé znají mého žáka už sedm let, takže mi předali mnoho zkušeností. Je to výborné, že nemusíme začínat znovu od nuly.

Musíte si se žákem takzvaně sednout?
AH: Ano, je to hodně důležité. Vidím to u jednoho mého žáka. Spolu vycházíme velmi dobře, ale jeho kamarád mě nemá rád a to je znát. S tím bych asi spolupracovat jako asistentka nemohla.
BB: Ano, proto jsem sem dojížděla už minulý rok, abychom se poznali. Myslím, že se to v rámci možností povedlo. Jinak by to asi nešlo.

Spolupracujete s rodiči přidělených žáků?
AH: To zatím bohužel ne. Jsem tu od začátku školního roku.
BB: S rodiči jsem se viděla už asi třikrát. Nejprve na začátku, abychom se poznali. Nedávno jsem se setkala s maminkou. Ptala se, jak žák pracuje. Vyžaduji ale hlavně, aby spolupracovali s třídní učitelkou.

Děláte se žáky pokroky?
BB: Jak kdy, pokud žák nemá svůj den, nejde to. Ale pokud se mu něco podaří, mám z toho radost. On dostává za své úspěchy různé odměny. Myslím si, že dělá pokroky.

Jste asistent pedagoga. Pomáháte také jiným žákům ve třídě?
AH: Ano, pokud svěřený žák potřebuje méně mé pozornosti, pomohu i ostatním. Například když vidím, že někdo zlobí, nebo právě neví, jak dál. Když se mohu zvednout, dojdu k němu a vysvětlíme si to.

Jak vás děti berou?
AH: Normálně. Už jsou na mě zvyklé. Znají mě z různých kroužků nebo ze školy z přírody. To je výhoda.

Jak vás berou učitelé?
AH: Dobře. Znají mě, jsem absolventka školy a některé z nich znám jako vedoucí z táborů.
BB: Spolupráce s učiteli je výborná. Všichni mi pro mého žáka ochotně dávají různé výpisky, poznámky, pomůcky. Pomáhají mi. Když potřebuji někam odejít, není problém, aby za mě někdo zaskočil. Jsou tolerantní.

Je to lehčí, když se znáte?
AH: U dospělých ano. Lépe se s nimi domluvím na potřebných věcech. S dětmi je to trochu jiné. Na jiných školách, kde mě neznají a mám tam praxi, mě berou jako autoritu. Tady je to někdy složitější, protože se známe, ale zatím jsem se nemusela nějak prosazovat.

Určitě tuto zkušenost využijete při vaší pedagogické praxi, je to pro vás přínosné?
AH: Ano. Baví mě pozorovat pedagogické metody v praxi. Beru si poznatky do své budoucí praxe. Sleduji například, jak učitelé řeší různé konflikty. Sbírám zkušenosti pro různá cvičení, i když předměty, které studuji, s přírodovědou nesouvisí. Líbí se mi osobní přístup k žákům, kteří to potřebují. Připadám si alespoň trochu užitečná.

Neuvažujete po téhle zkušenosti, že byste se věnovala speciální pedagogice?
AH: Já jsem už v posledním ročníku, takže by to byla další studia navíc. Mám němčinu a základy společenských věd.
BB: Zatím nevím. Je to určitě moc dobrá zkušenost do života, ale zatím jsem o tom neuvažovala. Ale mohu učit ve třídě s asistentem, pak si lépe porozumíme.