Je to až neuvěřitelné, ale někteří členové Satyru se už osmačtyřicet let jednou za rok v Křivoklátě scházejí.
A sešli se a vzpomínali a zpívali u dobrého jídla a pití i letos. V restauraci Nad Hradem zavzpomínal Milan Bednařík z Křivoklátu na časy svého dětství: „Pionýrskou skupinu Jana Ohnivce tvořilo několik zájmových oddílů a jejich činnost vybočovala z rámce tehdejších pionýrských organizací především díky Ctiradu Humlovi, který nás vychovával spolu se svými kolegy – vedoucími mládeže ve foglarovském duchu kamarádství a čestnosti."

Do Křivoklátu na setkání přijeli nejen Satyrové z Rakovnicka, ale i z dalších koutů země: Chebu, Plzně, Pardubic, Prahy. A přijel i zástupce Zlaté stezky Tonda Bulín. U společného stolu se vyprávěly historky z mládí, dobře se pilo, jedlo a především zpívalo. Jako vzpomínku na Ctirada, kterému nikdo neřekl jinak nežli Ratkin, zapívali Satyrové Askalonu, která byla jeho nejoblíbenější písní. Zněly pak také všechny hlavní songy, které měl Satyr ve svém repertoáru: od lidovek až po bigbít.

Zlata Černá ze Zbečna řekla na adresu Ctirada Humla: „Své nadšení dokázal přenést i na nás. Ať vzal za co vzal, co se týkalo práce s dětmi, tak to vždy dotáhl na vrchol. Vždy jsme všude vítězili."

To potvrdila Helena Mužíková z Rakovníka: „Jsou lidé, kteří v sobě mají talent k tomu, umět děti správně podchytit a směrovat. Ten talent měli Gudrun i Ctirad a my byli šťastni, že se nám věnují."

Ilona Hrušková z Rakovníka ke zcela výjimečnému setkávání v Křivoklátě uvedla: „Je to taková nostalgická vzpomínka. Návrat do dětství. Atmosféra těchto setkání je úžasně lidská. Nikdo si tu na nic nehraje."

A dejme ještě slovo té nejdůležitější osobě, a to „oddílové mámě" Gudrun Humlové: „Oni jsou prostě úžasní. Je to parta lidí, kteří jsou dnes už více nežli spolužáky." Gudrun Humlová také zdůraznila, že v Satyru nevystupovala jako jejich učitelka. „My jsme si od začátku tykali a já byla spíše jejich kamarádkou," vysvětlila Gudrun Humlová.