ON-LINE ke koronaviru najdete ZDE

„Chodíme pořád s rouškou, jsme rozděleni na čtyři party, které se střídají, abychom se navzájem nepotkali. U pacientů se střídáme po třech až čtyřech hodinách,“ popisuje Andrea.

Ta nosí stejně jako její kolegové dlouhý plášť. Do běžného vybavení patří také gumové sálové boty, respirátor, brýle a čepice, troje rukavice a rovněž štít.

Vzhledem k tomu, že se nesmí svléknout, musí se najíst i napít před tím, než na sebe vezme ochranné pomůcky. „Kromě jídla a pití nemůžeme jít po dobu čtyř hodin ani na záchod. Proto si to musíme vypočítat předtím, aby nás tato nepříjemnost nepostihla,“ usmívá se Andrea, která obavy z nákazy nemá. „Máme dost ochranných pomůcek a když se správně používají, riziko je minimální, takže to tolik nevnímáme. Je to podobné, jako když tu máme jiné infekce. To máme také různá opatření, i když ne tak striktní. Rovněž se převlékáme, jedna sestra má jen jednoho pacienta a k jinému nesmí,“ popisuje sestřička Nemocnice Na Homolce.

Andrea si již zvykla i na to, že lidé na oddělení občas i umírají. „Už jsme tu měli i člověka, který zemřel a byl nakažený koronavirem. Pán měl ale spoustu dalších onemocnění, takže by nejspíš do roka stejně zemřel,“ říká Andrea.

Personál nemocnice již několikrát absolvoval školení, jak se správně oblékat a svlékat, aby se nekontaminoval. Vzhledem k přísným opatřením se Andrea s rodinou schází jen minimálně. „Občas se vídáme, ale jen na chvilku a musím mít roušku. Raději čekám venku a nejdu dál, takže spolu komunikujeme přes okno,“ popisuje usměvavá sestřička, která by už pochopitelně byla ráda, kdyby se situace opět vrátila k normálu. „Zatím se to dá vydržet, je nás dost a střídáme se. Kdyby ale někdo onemocněl, celá parta by šla do karantény,“ uvědomuje si.