O jeho výstavbě v obci uvažovali již dlouho. Zájem o toto bydlení mezi místními byl. Původní záměr byl postavit dům dole v obci místo staré školy, která se bude bourat. Nakonec padlo rozhodnutí koupit pozemek v klidné části na kraji obce. Stála na něm stará ubytovna, která se zbourala.

Na rozlehlém pozemku vyrostl zcela nový dům s osmi byty. Kousek od něj je autobusová zastávka, kam senioři snadno dojdou. Bydlí v něm místní i lidé z blízkého okolí. „Museli jsme podle podmínek dotace byty do půl roku obsadit. Nejprve jsme je nabídli místním, pak jsme oslovili další obyvatele z okolí. Přihlásili se i ti, kteří tu bydleli dříve, takže se k nám vlastně vrátili," popisovala starostka obce Pavlína Urbanová.

Přišli sem například lidé z Kněževsi, Krušovic. Přednost mají obyvatelé nad sedmdesát let. Pokud by mezi nimi nebyl dostatečný zájem, mohou tu bydlet i lidé o něco mladší. Ti ale mají nájemní smlouvy na dobu určitou, ostatní na dobu neurčitou.

Stavba nového domu vyšla zhruba na deset milionů korun. Čtyři miliony osm set tisíc korun získala obec jako dotaci z ministerstva pro místní rozvoj. Maximální hranice je šest set tisíc na jeden byt pro seniory. Zbytek šel z rozpočtu obce.

Odpočinek nabízí velká zahrada kolem domu. V části od cesty je již konečně upravená. Stín a příjemné posezení zajistí pergola. Zůstaly tu některé stromy z původního osázení, ale přibylo i několik ovocných, například třešeň, višeň. Kdo rád pracoval na zahrádce, nemusí si tuto zálibu odpírat ani tady. Pod okny zjara vzniknou záhony pro pěstování květin. Přiložit ruku k dílu může každý, kdo chce.

Nyní je dům úplně obsazený. V jednom z bytů bydlí Marie Krejzová. Vyrušili jsme ji od smažení vdolků, které připravovala společně se sousedkou odnaproti.

„Bydlí se mi tu nádherně. Přistěhovala jsem se sem z Kladna. Tam jsem byla nešťastná, protože jsem celý den trávila sama jen se psem. Byla jsem zvyklá na lidi a na bydlení na samotě. Jsem z Amálie, takže jsem se sem vlastně vrátila," vyprávěla Marie Krejzová a zvala dál do prostorného obýváku s kuchyňským koutem. Na něj navazovala menší ložnice. Z chodby se šlo do koupelny se sprchovým koutem a záchodem. Vše pohodlné, s dostatkem místa a madly pro přidržování.

„Tady mám své oblíbené místo," ukazovala paní Marie a sedla si do křesla. „Vezmu si knihu a čtu. Čtení je můj nejmilejší koníček. Jak nedostanu k Vánocům knihu, tak to nejsou správné Vánoce."
Teď má „načatou" knihu Krajina domova s holí poutnickou. Je třídílná a píše se v ní o Karlštejnsku, Křivoklátsku a Podblanicku.

Obyvatelka ale nemusí zůstávat jen za zdmi bytu. Stačí jen vyjít za dveře do velké haly, která láká ke společnému posezení.

„Mám tu několik spolubydlících. To jsou prima ženské. Vždy, když něco dobrého upečeme, dáme si ochutnat. Také si navzájem přinášíme nákupy. Chodíme společně na procházky do lesa. Sejdeme se v hale a vyrážíme ven. Teď čekáme na jaro, abychom si pod okny udělali zahrádku," plánovala paní Marie.

Přiznala, že má velmi ráda květiny a zvířata. Zvíře mít nemůže, protože je často pryč. Jezdí k doktorovi a podobně, takže třeba pes by byl často sám. Ale chodívá za ní jeden chlapec a ten jí pokaždé přivede svého psa. Také ji „navštěvují" tři kočky.

Z domu pro seniory vede ještě jeden východ ze zadní části zahrady. Jsou to velké dveře, ke kterým může po vydlážděné cestě v případě potřeby přijet i sanitka. Zezadu u domu mohou rovněž parkovat auta.

„Obyvatelé jsou tu spokojeni. Někdo by šel třeba raději do města, ale ten, kdo byl zvyklý být v přírodě, to tu určitě ocení," mínila starostka Pavlína Urbanová.