Z čeho máte obavy na začátku nového roku?

Z úhradové vyhlášky. Náklady na plno věcí stoupají. Kurz eura se na přelomu roku změnil. Většina komodit, které se ve zdravotnictví spotřebovávají, se dováží, protože se nevyrábí v České republice. Mám signály, že dojde u jednotlivých komodit ke zdražení. Základní obavy tedy jsou, aby finance, které úhradová vyhláška stanoví, pokryly chod nemocnice tak, aby kvalita péče zůstala stejná.
Dále je to o tom, aby se nám v nemocnici podařilo splnit všechna kritéria, která nám úhradová vyhláška stanoví. A abychom peníze, které sem směřují jako zálohy, obhájili a případně získali nějaké peníze navíc. To se samozřejmě také výrazně projeví na chodu naší nemocnice.

Co je tedy v tuto chvíli nejdůležitější?
Dobře zafinancovat tuto nemocnici. Probíhají jednání se zdravotními pojišťovnami. Počítá se dopady úhradové vyhlášky pro rok 2014. Čekáme na návrhy ze strany zdravotních pojišťoven. Je to období, kdy nemocnice vlastně už jede v roce 2014 a my teprve ladíme, jakým způsobem bude financována. Není to nic příjemného. Čas letí a teprve až někdy v březnu či dubnu dojde k podpisu smluv. Jenže to už máme kvartál za sebou… Nejhorší je, že bilancování přichází až někdy koncem prvního pololetí dalšího roku. A když bych třeba nesplnil kritéria roku 2013, tak se to finančně projeví až v polovině roku 2014! Což také může významně zasáhnout do chodu nemocnice.

Jakým způsobem?
Snažíme se šetřit, ale nechceme v žádném případě šetřit na pacientech. Tlačím na svůj personál, aby se dohadoval s firmami o cenách. Aby je tlačili dolů třeba i při malých zakázkách. Snažíme se také tlačit na naše dodavatele, aby jsme se o případné nárůsty DPH a změny kurzu koruny podělili. Když se toto nebude dařit, budeme muset případně snížit kvalitu některých vstupů. Šetřit tam, kde to bude minimálně limitovat pacienty a provoz nemocnice, protože výrazně šetřit na některých komoditách se nevyplácí. Takže rozvážně… A poslední, kam mohu sáhnout, jsou mzdy a počet personálu. To nás samozřejmě nemusí minout.

A další obava?
Ta je pro Rakovník klasickou. Abychom nemocnici personálně pokryli. Nikdy si nepřipouštím myšlenku, že je to v pořádku, že jsme personálně saturovaní. Jakmile si totiž tuto myšlenku připustím, tak většinou dojde na některém z oddělení k problému: někdo otěhotní, onemocní, případně přechází jinam.

Jaké je vaše přání?
Aby se nám podařilo udržet personál, který máme v současné době, případně ho doplnit kvalitou. Získat, a snažíme se o to, erudované lékaře. To vše je ale zase o penězích. Musím vědět, že jsem schopen je zaplatit.

Máte jako ředitel nemocnice možnost zpětné vazby s pacienty?
Je to asi jako u každého jiného ředitele. Mám spíše tu negativní zpětnou vazbu. Když je pozitivní, tak ji zjistím z tisku či z e-mailu. Většinou totiž pochvaly míří za lékaři a personálem, kteří byli v konkrétním vztahu k pacientovi.

Za mnou se dostane většinou jen nějaký zásadnější negativní ohlas.Od člověka, který je plný emocí. Všechny informace, které od něho dostanu, musím ověřovat. Zda se třeba nejedná jen o komunikační nedorozumění, nebo momentální situaci, kterou má příbuzný pacienta potřebu řešit.

A jak je na tom v tomto ohledu rakovnická nemocnice?
Tady v rakovnické nemocnici jsme sedmým rokem, ale nemám pocit, že by negativní ohlasy na tuto nemocnici narůstaly.