Růženka a Marie Novákovy spolu sdílejí pokoj v Domově Na Zátiší v Rakovníku. Na tom by zase až tak nebylo nic zvláštního, kdyby se nejednalo o dceru s matkou a kdyby se neshledaly po desítkách let odloučení.

Nelehký život

Paní Marie Nováková vypráví: „Růženku jsme adoptovali, když jí bylo osmnáct měsíců. Víte, já předtím přišla o dva chlapce. Zemřeli ještě jako miminka hned po narození, a tak jsme se s manželem Rudolfem rozhodli pro adopci. To, že Růženka byla lehce mentálně handicapovaná, nám nevadilo. Měli jsme ji rádi.“

Růženka prý byla jako dítě hodně divoká. „Museli jsme ji mít neustále na očích. Když jsme na to byli dva, tak to ještě šlo, ale když mi zemřel manžel a já se k tomu ještě musela starat o hospodářství, najednou jsem zjistila, že je toho na mě moc. Měli jsme mimo jiné dvě krávy, telátko, koně. S hospodářstvím mi pomohl bratr Václav. Ještě, že jsem ho měla, ale Růžence už bylo patnáct a já věděla, že musí mezi lidi, aby se něčemu naučila.“

A tak Růženka odjela do Ústavu sociální péče Budeničky u Slaného. V ústavě pro mentálně postižená děvčata nejprve působily řádové sestry. Ty učily dívky pracovat, chodily s nimi do zahrady a na pole. Růženka se od nich naučila šít a vyšívat. V šedesátých letech pak vedení ústavů sociální péče převzal stát prostřednictvím okresních a krajských úřadů.

Nejraději, ba dokonce láskou,Růženka vzpomíná na vychovatelku Milenu Stehnovou, která jí prý byla v ústavu druhou maminkou. Právě proto se Růžena Nováková obrátila na pořad české televize Pošta pro tebe. Její setkání s vychovatelkou Milenou Stehnovou uvidíte 19. května.

Maminka Růženky Marie Nováková zavzpomínala: „S tou vychovatelkou, paní Stehnovou, jsem se bohužel nikdy nesetkala. Když jsem přijela do Budeniček, tak jsem se snažila být jen co nejvíce s Růženkou. To víte, tak často to nebylo. Bylo to komplikované, protože jsme neměli auto a já si vždy musela na odvoz sjednat a to šlo jen tehdy, když bylo dost peněz.“

Současnost

Ale zpět do současnosti. V Domově Na Zátiší v Rakovníku tak spolu žijí matka s dcerou už třetím rokem.

Volný čas tráví každá po svém. Maruška si nejraději chvilkami čte pohádky: „Nějakou zábavu musí člověk mít. Mám koukat do stropu. Víte, špatně se mi chodí. Mám špatná kolena. Na vesnici byl život těžký. Samá dřina a nic z toho.“

Růženka zase plete, šije a vyšívá. V Domově Na Zátiší mají obě řadu přátel, mezi které patří například Vladimír Jiroušek. „On nám pomáhá, co potřebujeme, donese třeba svačinu a dělá nám společnost,“ uzavřela Marie Nováková s tím, že velice pochválila tamní personál.