Rodiče by si neměli navzájem podrývat svoji autoritu.

 

Jednou z nich byla i tato: S čím by ses nikdy nesvěřil nebo nesvěřila svým rodičům? Dotazník byl z pochopitelných důvodů přísně anonymní, což samozřejmě přispělo k větší otevřenosti oslovených děcek. Zajímavá byla například odpověď patnáctileté dívky: „S tím, co mi na nich nevyhovuje a nejde to změnit.“ Nejčastějším tématem v odpovědí byla láska, vztahy, nebo i alkohol a drogy. Patnáctiletý chlapec by například nikdy neprozradil svým rodičům, že je bohatý. Řada dětí nižšího věku odpovídala celkem dle očekávání v tom smyslu, že ještě neví, nebo, že žádné takové tajemství zatím nemají

Dotazník rovněž potvrdil známou věc, že náctiletí chlapci mají problém svěřit se rodičům s tím, že jsou zamilovaní nebo, že je trápí nějaký problém v sexuální oblasti. Jak se chovat, aby vám děti říkali důležité věci, vám radí psycholožka Marcela Škábová. „Přehnaná pozornost či naprostý nezájem o vaše dítě, to jsou dvě časté příčiny toho, proč se nám dítě nesvěří. Volme tedy raději zlatou střední cestu. Často také mají děti strach z naší příliš prudké reakce na daný problém, dále z výčitek a ze zákazů toho, co mají rádi.

Jak se zachovat, když nám potomek řekne něco nepříjemného, je další dobrou radou Marcely Škábové. „Nejprve se snažme vydýchat nežli něco řekneme. Dítě nemusí v zásadě udělat něco špatného, snažme se tedy uvažovat a radit s chladnou hlavou. Rodiče by si nikdy neměli shazovat svoji autoritu navzájem. Zachovávejte důstojnost jak svoji, tak důstojnost dítěte. Buďme důslední, stanovme pevné hranice.“
V závěru Marcela Škábová uvažuje nad tím, proč se nám některé děti nesvěřují:

„Musí mít v nás rodiče především důvěru, musí vědět, že o ně máme opravdový zájem. V zásadě se každé dítě chce se svým problémem někomu svěřit a v první řadě hledají v rodině, jindy si vyberou pouze jednoho rodiče, jindy třeba prarodiče nebo jiného příbuzného. Pokud ale v rodině nenajde nikoho, hledá jinde. To funguje stejně jako u dospělých, kteří mají stejnou potřebu sdílet svůj problém.“