Udělat rozhovor s Marcelou Slavíkovou je velký unikát. Jak ona sama říká: „Rozhovory neposkytuji, ale dnes udělám výjimku.“
Marcela Slavíková žije na Křivoklátsku už deset let. Z Moravy ji vyhnaly záplavy a na Křivoklátsko ji přivedla láska na první pohled.
Je významnou kulturní osobností Rakovnicka. Znáte ji jako členku Křivoklátských hudců, herečku a výtvarnici.
Přišla jste na Křivoklátsko před deseti lety z Moravy…
Úplnou náhodou. Seznámili jsme se tehdy s řezbářem Liborem Daenemarkem z Přílep na krásném jihočeském hradě, kde jsme společně dělali coby řemeslníci, a on říká: Já mám takovou představu sejít se při práci pár řezbářů a večer bychom si povykládali. No, a tak vzniklo Křivořezání. Od té doby jsme tady. Přijeli jsme totiž na jeho první ročník a moc se nám tady líbilo. Když jsme se pak loučili a seděli při na nádvoří, já řekla: Táto, tady bych chtěla umřít! Pivo tady mají dobrý, hrad je pěkný a kastelánka je prima. Co by nám tady chybělo! Na Moravě jsme byli po povodních, všechno bylo hore nohama, a pak jsme si řekli proč ne. A tak jsme tu už deset let od roku 1998.
Stěhovali jste se i s dětmi?
Ne. Syn je řezbář a působí na zámku v Lednici. Dcera za námi přijela teprve asi před třemi lety. Ta byla u Bolka Polívky na farmě. Její manžel tam byl kuchař, ona běhala s pivama a říkala, že jí hrozně bolí nohy, a tak když jí vypršela smlouva, tak přijeli. My jsme šli do důchodu a galerii na hradě převzala dcera.
Nejprve jste tedy bydleli s manželem na hradě?
Ano. Asi pět nebo šest let.
Začali jsme dělat v ledárně a tam byl jeden problém. Byl tam hrozný průvan. Já to odnesla právě tou páteří. Tak dlouho mi na páteř foukalo, až jsem onemocněla. Na hradě jsme si otevřeli galerii, kde jsme chtěli mít jen vlastní věci. Protože manžel dělá řemeslo, které celkem vzato dnes už ani nikdo nezná a nedělá – dřevěné formy na máslo či perník. Jsou to krásné věci a snažili jsme se, aby je lidičky používali i dnes. Většina věcí, co používali naši předci, se totiž už dnes používat nedá, to jsou především předměty jen na koukání. Vezměte si třeba perník. Mouka dnes už není ani náhodou taková jako před sto lety. Z dnešních materiálů se to těsto udělat nedá. Já to vím, vyzkoušela jsem to. Tak že i ten dekor formy se musel upravit na dnešní podmínky a dají se používat dál. Je to kus výtvarné práce. Manžel sice ještě dělá pro dceru, ale jinak jsme už šťastní důchodci.
Šťastní?
Ano. Řekli jsme si s manželem, že se vrátíme do mladých let. My vám jsme kočovníci. Lidi chodí a říkají: Hele, vy vystupujete všude jinde, jen ne tady! Divadlo krásného slova Tereza vzniklo v době, kdy se mi před očima rozpadl soubor.
Bylo nás přes padesát členů a řada z nich řekla, že prostě musí shánět obživu a nebylo možné se dohodnout na zkouškách. Když se nedá zkoušet, nedá se ani hrát. Byť nám kastelán hradu vyšel velmi vstříct. Dal mi horní nádvoří a mohla to být pěkná hra, neuskutečnila se. Tak jsem si řekla, že to půjde i tak.
Jaký je váš repertoár?
Vrátila jsem se ke svým začátkům na Brněnsku, kdy jsem sbírala pohádky a především balady. Balada mne fascinuje ale více. Je taková tajemnější, dá se s ní lépe pracovat, obsahuje mnoho zajímavých momentů a především je krátká. Baladu si nemůžete prodloužit jako pohádku. Tady je začátek, a tady je konec. Dneska mám repertoár asi tak na pět hodin. Jedna ta balada má asi tak deset minut, ale i méně. Nejdelší je Svatováclavská legenda. Ta má pětadvacet minut. Jsou to příběhy ze života z české historie.
Máte nějakou oblíbenou?
Mám ráda všechny své děti. Mám ale oblíbený motiv ženy. Žena v různých proměnách. Žena to je cit, láska a srdce. V jedné baladě je to třeba Dorotka mučednice, která nežli by si vzala císaře, tak si raději nechá useknout hlavu pro lásku k Ježíši. Nebo jiná žena, jež si pro peníze boháče vezme, ale ten po ní chce, aby nechala otrávit svého bratříčka a ona ho klidně otráví, a oni ji pak zazdí v berounských hradbách. Johanku jsem zasadila do Křivoklátu. Ta dostane od ducha kouzelný meč, vyžene z Čech všechny Turky a stane se českou královnou. Zřejmě turecké vojny byly tak ošklivé, že lidé o takové hrdince snili. Turci jsou velkým tématem i na Moravě, Slovensku a Polsku i v Německu. Evropa od Turků docela dostala. Miluji historii. Je to můj velký kůň.