Za účastníky tuto výjimečnou událost popsala Jana Jirásková: „Slavnost celebroval kněz Vojtěch Novák z rakovnické farnosti."
Pro slavnost je typické podávání přijímání věřícím pod obojí. Po mši bývá alespoň krátká adorace.
V závěrečné části Mše svaté je zvykem konat procesí s baldachýnem a zastavovat se při jednotlivých vyzdobených oltářích za zpěvu eucharistických písní. Družičky – mladé slečny – jsou oblečeny v bílém a házejí plátky květin – nejčastěji růže a pivoňky před kněze, který pod baldachýnem nese v monstranci Nejsvětější svátost – (proměněnou velkou hostii). Květy posypaná cesta je jedním z výrazů úcty k Ježíši nesenému v průvodu. Kolem baldachýnu šli ministranti se svícemi. S ohledem na vytrvalý déšť, bylo upuštěno od pouti po venkovních oltářích, ale vše se konalo uvnitř v kostele.

Důstojnosti dodala obřadu také přítomnost Rakovnických ostrostřelců. „I Rakovničtí ostrostřelci byli připraveni. V přilehlém parčíku vypálili rány z děla. Škoda, že počasí opravdu nepřálo," dodala Jana Jirásková.

První podnět ke slavnosti Božího Těla dala nábožná řeholní panna Juliana, později abatyše a představená v klášteře Montcornillon (Belgie).