Co vás v současné době jako ředitele školy nejvíce trápí?

Asi největším problémem současnosti (když sem nebudu tahat otázku mzdovou), je neustálé ponižování prostředků do takzvaných ostatních investičních výdajů. To jsou prostředky na vybavení školy pomůckami a na další vzdělávání metodických pracovníků. Tady dochází meziročně k poklesu v řádu o desítky procent. Navíc se zvyšuje zátěž na tyto prostředky tím, že třeba v letošním roce je opět prodlouženo vyplácení nemocenské zaměstnavatelem o další týden. To opět z těchto prostředků ubere nemalou část. To ale není bolest, na kterou bych si stěžoval jen já. To je problém školství jako takového.

Pak stojíte vždy před těžkým rozhodováním…

V podstatě ano. Přemýšlíme, jaké učebnice pořídit, jaké náklady z toho přenést na rodiče… Jaké pomůcky nakoupit a jaké ne… Nabídka je v dnešní době ohromná. Dealeři nám je – ať už mailem nebo osobně – nabízejí od rána do večera.

Jak rodiče přijímají to, že musejí finančně přispívat na nákup některých školních pomůcek?

Zatím žádnou vzpouru neudělali. Zřejmě si uvědomují, jaká situace ve školství je. Někteří možná bez problémů, jiní možná se skřípěním zubů. My se snažíme opravdu zvážit, co všechno pořídit a jakou zátěž ve finále na rodiče přenést třeba nákupem pracovních sešitů. Musím na tomto místě říci, že ty jsou velkou výhodou. Jsou totiž předtištěné a žák během vyučovací hodiny udělá s učitelem mnohem více práce tím, že zadání nemusí opisovat, ale jen do sešitu doplňuje. Samozřejmě že je ten sešit jednoroční a dětí ho prací s ním znehodnotí. Ale s tím se bohužel nedá nic dělat. Abychom ho rozkopírovali, to by byla ekonomická hloupost. Případně by to bylo dokonce i porušování autorských práv.

Na Třetí Základní škole v Rakovníku působíte čtyři roky. Zdá se vám, že se školství za tu dobu pohnulo nějak kupředu?

Mám pocit, že se pohybujeme v kruhu. Rychlost otáčení v něm se odvíjí od nového ministra, od nové informace, která vyletí a způsobí mnoho dohadů jen proto, aby v samém závěru třeba zase zapadla… Abych viděl nějakou jasnou perspektivu – že se ve školství něco naplánuje a ono to bude fungovat – tak tu nevidím. Zavádějí se kupříkladu školní vzdělávací programy. Dlouho se třeba hovořilo o tom, jaká bude pozice druhého cizího jazyka ve výuce a neustále se vede diskuse, zda to bude předmět povinný, volitelný či povinně volitelný. Stále není jasně dáno, jak by měl být učební plán nastaven. To je jeden u mnoha problémů a další témata se neustále vytvářejí. Měla by se dle mého názoru najít nějaká cesta, jak vše koordinovat a řídit. Je tu návrh, že se budou dělat srovnávací zkoušky na základní škole. Ve vzduchu je otázka, co se tedy bude ve školách učit? Je pravděpodobné, že to, co se bude zkoušet. Nikdo nechce být neúspěšný. Nejsem si tedy jist, zda školství prochází nějakým vývojem, že jde kupředu.

Jsou dnešní školáci jiní, nežli ti před desítkami let?

Jsou jiní, ale jiné je i rodinné prostředí, ve kterém vyrůstají. Bylo by to dlouhé povídání, v čem všem jsou jiné.

Musíte tedy při výuce určitě volit i jiné postupy?

Samozřejmě. Je dvacet let po revoluci a není možné vycházet z toho, že učitel má ve třídě jedinou a absolutní pravdu, o které se nediskutuje. To už máme naštěstí za sebou. Ale na druhé straně si děti musí uvědomit, že učitel je sám o sobě autoritou. Není to jen o tom, že se bude ve třídě diskutovat a jen ten jejich názor je vždy ten správný. Pro ně je diskuse o tom, že řeknou svůj názor a ten prostě platí, ten jediný je správný. Ve finále se po té diskusi musí najít rovina, na které se ti diskutující partneři shodnou. S tím mají dnešní školáci často problém. Když se toto podaří vybalancovat, vytvoří se dobré vztahy a spolupráce.

Chystáte ve škole letos nějaké stavební úpravy?

Je třeba předestřít, že tato otázka se zásadně odvíjí od rozpočtu zřizovatele a od prostředků, které dostane Odbor správy majetku pro školy. Co se týká drobných oprav, tak poté, co bude schválen rozpočet, což by mělo být 21. února, máme domluveno jednání s odborem správy majetku. Požadavky, co bychom potřebovali, ať už z hlediska nutnosti, hygieny či jen nějakého zvelebení. Co je ale dlouhodobý projekt, je potřeba generální výměny oken a opláštění budovy izolačním materiálem. Zhruba před pěti lety to bylo realizováno, ale jen na pavilónu A a zbylé tři pavilony jsou ve stavu, kdy už je to velice nutné, ať už z hlediska úniku tepla nebo i z hlediska případného nebezpečí uvolnění okenních výplní. Město podalo žádost o dotaci do programu Zelená úsporám, který je na úrovni státu pozastaven. Je otázka, jakým způsobem bude dále pokračovat.

Škola je především o dětech…

Počet žáků se v naší škole stabilizoval. Zatím to není o tom, že by nějak výrazně rostl, ale zastavil se meziroční pokles. Jestliže bychom se ale dostali na počet o třicet až padesát žáků více, byli bychom rádi. To hlavně z hlediska ekonomického. Z hlediska kvality výuky se domnívám, že poměr 22 žáků na třídu je vyhovující. Z hlediska ekonomického by pro nás bylo výhodnější, když by se poměr blížil k číslu 25 žáků na třídu.

Potěšily vás v loňském roce nějaké úspěchy vašich žáků?

Potěší, každý úspěch. Každoročně máme třeba úspěšné žáky na krajských i celorepublikových sportovních soutěžích. Dostáváme se na krajská kola v předmětových olympiádách. Máme úspěchy v uměleckých soutěžích, ať už to jsou obrazy, literární práce, případně umělecká tvorba. Výrobky žáků prezentujeme po celý rok při různých akcích, jako je třeba Vánoční pohoda V brance, Vánoční jarmark se Základní uměleckou školou Rakovník a tak podobně. Náš divadelní soubor Janek každoročně pořádá týdenní vlnu představení, které během roku nacvičí pro žáky rakovnických základních škol. To jen dotváří, že jsme spektrum naší činnosti pro děti dovedli do všech sfér: vzdělávací, sportovní, vědomostní i estetické. Snažíme se o to, být všestranní.