Jak se žije ve stínu hradu?
Děkuji pánubohu, že se mi naskytla možnost žít a pracovat v takovém prostředí. Víte, když člověk sleduje dění kolem sebe, tak jsem opravdu vděčný. Když vidím, že ne všichni mají práci, kterou chtějí vykonávat, což samozřejmě často z mnoha důvodů ani nejde. Prostě takovou, která by je naplňovala a přitom nebyla zatěžující pro okolí. Já to štěstí mám.

Už jste se někdy předtím angažoval v politice?
Ne. Nikdy předtím mě to ani nenapadlo, i když už před cirka osmi lety za mnou někteří občané chodili a debatovali jsme na téma, že bych mohl také kandidovat. Nechtěl jsem. Říkal jsme si, že to bude střet zájmů a že ani odsud nepocházím.

Proč to bylo loni jinak?
Nechci říci, že jsem podlehl, protože to byla moje volba. Zjistil jsem, že mám někdy životní výzvy rád. Jsem zvědav na to, co přinesou. Starostování považuji za službu pro lidi. Je to pro mě čest být v této pozici. Ale upřímně řečeno, já volby nevyhrál. Ti, co měli více hlasů, se starostování zřekli, když jim bylo nabídnuto. Je s tím sice spojeno mnoho práce a času, ale naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří pomohou, takže není nic, co by člověk nezvládl. Třeba bývalý starosta Petr Jelínek, paní účetní, místostarosta a mnoho dalších spolehlivých lidí. Vše se rozjíždí, už se to dostává do rytmu. Bude to dobré a věřím, že ku prospěchu občanů.

Jaký problém aktuálně řešíte?
Co bylo hodně důležité a co se snad podařilo vyřešit, byla havárie při vjezdu do Krakovce. Po pravé straně je rybníček a tam se propadala cesta. Ta by měla být po dohodě se Správou a údržbou silnic Středočeského kraje dána do pořádku. Hned jak bude příhodné počasí.

A plány do budoucna?
Byl bych moc rád, kdyby se obci podařilo vykoupit všechny cesty, cestičky, pěšinky, které jsou v našem katastru, ale jsou v majetku někoho jiného. Protože není horší věc, než když se nemůžete dostat k domu. Nic takového na Krakovci zatím naštěstí neřešíme, ale já se jako kastelán hradu naučil uvažovat v horizontu ne jednoho, pěti, deseti let, ale dvaceti, padesáti i sta let. Někdo může svůj dům v budoucnu prodat a nevíte, co sem přijde za lidi. Nikdy nevíte, co se pak může začít odehrávat. Proto bych byl rád, aby tyto přístupové cesty byly v majetku obce.

Jste starosta, ale i kastelán…
Rád bych ze své pozice prohloubil vzájemnou spolupráci, která se vlastně nabízí sama. Ono se to nezdá, ale návštěvnost naší obce, potažmo hradu, není malá, a tak je dobře ukázat, jak je Krakovec zajímavý nejen hradem, ale i tím, jak je rozložen. Není to jen hromada budov na jednom místě. Je to hezké, poetické místo. Myslím, že jsme si vycházeli vždy s obcí vstříc. Taky to někdy zaskřípalo, ale nebylo nikdy nic závažného. Rádi bychom se důstojně, stejně jako každý rok, podíleli na připomínce památky mistra Jana Husa. Jsme v jednání se středočeským krajským úřadem. Krajská rada prý už schválila příspěvek. Máme schůzku v březnu, takže uvidíme, jak vyústí.

Vaše filosofie vedení obce?
Vše je to o mezilidských vztazích. Většina lidí dnes vykonává zaměstnání, která jsou namířena proti člověku. Mám pocit, že se dnes staví spíše na tom, co lidi rozděluje. Je jedno, jaký je to obor, zda politika, věda nebo církevní společenství.
Základ je obrazně řečeno postaven na tom, že jsem jiný od ostatních a na tom budu stavět plot a nejlépe pětimetrový, aby nebylo vidět dovnitř a ven. Pak mají k sobě lidé daleko. Je to hodně troufalé, co nyní říkám, ale myslím si, že na Krakovci se snažíme ploty bořit. Hledat to, co lidi naopak spojuje. Ať už se o to snažím v pozici starosty, nebo kastelána. Tak by to mělo jít všude. Člověk může mít zcela opačný názor a přitom nemusí být nepřítel.

O tom to je. O způsobu vnímání. Jedna z nejtěžších věcí v životě je umět sdělit svoji myšlenku druhému tak, aby správně pochopil, jak to člověk myslí. To je vidět třeba ve školách. Je třicet dětí ve třídě a každé z nich pochopí výklad po svém. Není se třeba pro opačný názor začít urážet a brát ho jako osobní útok.