VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Soňa Hanusová je nejstarší známou rodačkou obce Kolešov

Kolešov  – Soňa Hanusová je nejstarší známou rodačkou, kterou se podařilo vypátrat kronikáři obce Kolešov Pavlu Ďuranovi.

24.4.2015
SDÍLEJ:

Soňa Hanusová v KolešověFoto: Pavel Ďuran

Podařilo se ji v loňském roce zkontaktovat po mnoha desetiletích odmlky a dokonce už i byla v Kolešově na návštěvě a Kolešovští zase navštívili ji. Je to nesmírně milá, vitální a činorodá paní, která je ve svém domě skvostně, královsky přivítala.

Rakovnický deník vám nabízí krátký seriál popisující cestu Soni Hanusové zpět k vlastním kořenům.

Dopis

Začalo to dopisem. V e-mailové schránce mi přistál v neděli 1. června 2014 a já si ho v úvodu tohoto příspěvku dovolím ocitovat:
„Vážený pane, obracím se na Vás jako na kronikáře obce Kolešov s následující prosbou: Jmenuji se Soňa Hanusová, rozená Sazonová. Celý svůj život žiji v Kašperských Horách na Šumavě, ale narodila jsem se 10. 4. 1940 v Kolešově. Moji rodiče byli Mitrofan Georgijevič Sazonov (bílý kozák, který se do naší republiky uchýlil po revoluci v Rusku) a Emilie, roz. Vintrová, jejíž kořeny jsou na Šumavě.

V roce 1940 jsem měla jedenáctiletou sestru Anastázii (sestra paní Soni se jmenovala Anastasie Vlastimila, paní Hanusová o své sestře mluvila vždy jako o Vlastě – pozn. P. Ď.), která (snad) v Kolešově chodila do školy a podle jejího vyprávění na ní děti volaly „Kozačko". Moje rodina žila a pracovala u sedláka Wolfa, který měl být starostou. Maminku zavřeli na půl roku do Litoměřic (důvod neznám) a já se sestrou jsme měly být dány buď do Německa, nebo do dětského domova. Jenom díky onomu německému statkáři, který tuto informaci věděl dopředu, se tatínkovi s námi dětmi podařilo včas odejít do vnitrozemí a zachovat tak rodinu pohromadě.

Pan Wolf půjčil tatínkovi vůz naložený nejen nábytkem, ale i jídlem, koně a kočího pro zpáteční cestu. Otec měl propustku pouze pro sebe, a tak jsme se my se sestrou dostaly přes hranice za dramatických okolností. Druhého listopadu 1940 mě sestra tajně, po kolenou, přetáhla přes hranici ve vaničce, do které mě, půlroční nemluvně, uložily s paní Wolfovou, zatímco tatínek přejel legálně hranici po státní silnici. U příbuzných na Šumavě jsme počkali, až maminku propustili, přežili jsme tu do konce války a po ní už jsme zde, v Kašperských Horách, zůstali. Tohle všechno si pamatuji z vyprávění sestry. Moc by mě zajímalo, jestli onen pan Wolf, který nám tak nezištně pomohl, byl v té době opravdu starostou a jaký byl jeho osud a osud jeho rodiny po válce.
Pokud byste mi mohl sdělit něco, co by se vztahovalo k těmto událostem, byla bych Vám opravdu velmi vděčná. Myslím si, že můj příběh je dokladem toho, že historie nebyla jen černobílá a že v každé, i té nejtěžší době, se najdou lidé ochotni pomoci druhému bez ohledu na vlastní riziko. Děkuji Vám za Váš čas a ochotu a případnou odpověď.

Zdravím a přeji Vám i Kolešovským vše dobré.
Soňa Hanusová

Nadšení

Po něčem podobném jsem – bezmála dva roky – volal! Po podobných kamíncích do mozaiky kolešovské historie, kterou bychom postupně vyplňovali kroniku obce. Z minulosti Kolešova toho víme tragicky málo, pravděpodobně i díky faktu, že záznamy, které možná někdy byly, odešly spolu s odsunutými sudetskými Němci. A tak se Soňa Hanusová stává v tuto chvíli nejstarší mně známou rodačkou naší obce; a ať jí jakkoli opustila jako půlroční mimino a dnes jí je čtyřiasedmdesát let, dokázala poskytnout vyprávění, které jste si před chviličkou přečetli a uměla si vzpomenout i na některé další drobnosti, které jí její sestra vyprávěla.

Vraťme se tak tímto příspěvkem proti proudu řeky času, pojďme si společně prohlédnout dokumenty, které Soňa Hanusová dokázala najít a něco nám o nich říci.

V první řadě – seznamte se: Soňa Hanusová se narodila jako Soňa Emilie Sazonová ve středu 10. dubna 1940 v Kolešově. Naši obec za poměrně dramatických okolností, jak sama popsala včera, jako půlroční miminko opustila. Usadila se na Šumavě, kde vyrostla, absolvovala zahradnické učiliště, později pak střední ekonomickou školu, a v podstatě celý život pracovala v obchodě s ovocem a zeleninou. Má dvě děti, tři vnoučata a dnes je v důchodu; v Kašperských Horách má penzion „Soňa".

Rodina

V listopadu 1897 se v Donské oblasti na jihovýchodě Ruska (stanice Filinovská) narodil Mitrofan Georgijevič Sazonov. Prokazatelně ve svých jedenadvaceti letech byl bělogvardějcem, kozákem, což byli svobodní obyvatelé ukrajinských a jihoruských stepí, zemědělci (ale také válečníci), kteří mluvili východoslovanskými jazyky. A jak se dostal k nám?

Z historie je třeba připomenout, že po Říjnové revoluci v roce 1918 došlo na Donu k několika kozáckým protikomunistickým povstáním, která později přerostla do občanské války. Proto komunistický režim podnikl vůči kozákům velice tvrdé kroky, kdy jich převážná většina byla zastřelena nebo internována. Pár šťastlivcům se podařilo uniknout.

Mitrofan Sazonov patřil mezi ně. Je o něm známo, že nějaký čas žil v Řecku, aby se na konci dvacátých let 20. století ocitl v Kněževsi. Jako bělogvardějec a kozák to uměl s koňmi, přičemž na všech dokumentech, které se paní Soně podařilo shromáždit, byl uváděn buď jako kočí nebo čeledín. A to byl podle paní Hanusové majitel obrovských, tisícihektarových pozemků v Rusku. Pak se objevil i na Šumavě.

Tady se v únoru 1903 jako jedna z deseti dětí narodila Emilie Vintrová. Ta se někdy v průběhu konce zmíněných dvacátých let minulého století potkala s Mitrofanem Sazonovem a 30. 1. 1929 se jim narodila dcera Anastasie Vlastimila.

„Maminka byla dost divoška?" ptal jsem se Soni Hanusové, když jsme popíjeli kávu na zahradě jejího domu. Evidentně byla… mít totiž nemanželské dítě byl před téměř sty lety problém. A Sonina sestra Vlasta v loži manželském rozhodně počata nebyla. Ač se totiž narodila ještě v Tejmlově na Šumavě, její rodiče se brali až o dva roky později v Kněževsi.

Následovala Sonina maminka Emilie svého (budoucího) manžela do jeho bydliště? Nebo šlo o ostudu takových rozměrů, že byla Emilie ze Šumavy bleskově odstěhována někam, kde ji nikdo neznal? Nevíme, můžeme se jenom dohadovat. Faktem zůstává, že 1. února 1931 se tihle dva v Kněževsi vzali. Jako svědkové tohoto obřadu jsou uvedeni pánové Johan Hable, kočí, Kněževes č. p. 9, a Josef Tunshorn, Kněževes č. p. 270.

Kdy se manželé Sazonovi dostali do Kolešova, nevíme. Fotografie Mitrofana pořízená na chmelnici však z Kolešova pravděpodobně pochází a k dispozici máme i rodný list Soni, která se už v Kolešově narodila. Vyprávěli jí, že prý někde na chmelnici… Její sestra Vlasta chodila v Kolešově možná do školy. Ta tady byla a fungovala, jen netušíme, kolikatřídní ve třicátých letech minulého století byla. Z publikace „Der Politische Bezirk Podersam" víme, že roku 1801 byla v Kolešově zřízena jednotřídka, která byla roku 1898 rozšířena o třídu druhou.

Faktem zůstává, že školní fotografie Vlasty není z Kolešova, ale z Hořesedel.

Jako rodný dům Soni Hanusové je uváděno číslo popisné 67. Ten dům v Kolešově stále stojí, jestli kdy ale patřil rodině Wolfově a byl-li pan Wolf před 2. světovou válkou starostou naší obce, to se nám zatím zjistit nepodařilo.

V tomto směru jsme o pomoc a radu požádali Státní okresní archiv v Rakovníku, který by měl poradit, zda existují nějaké seznamy odsunutých Němců z Kolešova. Zatím se z archivu neozvali. Pokoušeli jsme se zjistit i důvod věznění Soniny maminky Emílie. V litoměřické vazební věznici se však nenašel nikdo, kdo by dokázal poradit, jestli tak staré seznamy vězněných osob jsou dnes ještě vůbec k dispozici a jsou-li, kde je hledat. V Litoměřicích je nemají. Soňa Hanusová měla ještě bratra – jmenoval se Alexandr a nedožil se dvou let věku. Zemřel snad na záškrt. V Kolešově to pravděpodobně nebylo, jesenická matrikářka paní Šítová zápis o jeho narození ani úmrtí nenašla. Vzhledem k tomu, že nevíme, kdy se Sazonovi v Kolešově objevili, požádali jsme i kněževeskou matriku. „Zápis syna Alexandra jsem v matrikách nenašla. Jestli není náhodou ještě zapsaný v knize úmrtí," odepsala matrikářka se slibem, že později ještě zapátrá.

V budoucnu se pokusíme kontaktovat také německý Kronach, jehož muzeum má sbírky týkající se odsunutých sudetských Němců z Podbořanska a Rakovnicka. Snad i s jeho pomocí bychom se mohli dopátrat dalších faktů o minulosti naší vsi.

Vraťme se ale v závěru k samotné paní Hanusové a k dnešním dnům. Návštěva z Kolešova jí zjevně udělala nesmírnou radost. Svou rodnou ves našla díky internetu (možnosti, jak něco takového dohledat, byly v minulosti výrazně omezenější). Přiznala se nám, že v Kolešově nikdy nebyla a s nadšením přijala naše pozvání, aby se přijela podívat.

Jejím problémem je však volný čas. Jako majitelka penziónu na prahu léta má dost práce se svými návštěvníky a poslední termín, kdy ještě volno měla a přijet by mohla, byl v neděli 22. června. Tento den tak Kolešov přijal na své půdě paní, která se tady před čtyřiasedmdesáti lety narodila. Která Kolešov zná z vyprávění své starší sestry – pamatovala si jak na taneční zábavy v kulturním sále, tak třeba restauraci, kam pravidelně chodili pro vynikající dršťkovou polévku. A protože se paní Hanusová cítí být naší rodačkou, nabídla všem Kolešovským, kteří by se na oplátku chtěli podívat k ní, na Šumavu do Kašperských Hor, ve svém penzionu „Soňa" slevu.

Vzácná návštěva

Sen se vyplnil a v neděli 
22. června 2014 poprvé v životě paní, která se sice v Kolešově roku 1940 narodila, přesto celý život prožila na Šumavě, navštívila svoje rodiště. Dokonce rodný dům. Odsud si odnesla i trošku zeminy, kterou chce doma, v Kašperských Horách, rozsypat na své zahrádce.
Paní Hanusovou v Kolešově přivítal starosta Václav Porazík s chotí a místostarosta Václav Svítil. Pozdravit ji přišla také celá řada spoluobčanů. Společně s ní prošli vsí, navštívili její rodný dům, zastavili se na chviličku i na obecním úřadě.

Paní Hanusové se v Kolešově moc líbilo. „Cítím se být doma," loučila se. Spokojená – a dojatá.

AUTOR: PAVEL ĎURAN

Autor: Jana Elznicová

24.4.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 25 000 Kč

Kuchaři (kromě šéfkuchařů) Kuchař/ka. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 25000 kč, mzda max. 35000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce: samostatná příprava a úprava jídel studené a teplé kuchyně., Požadavky: samostatnost, praxe a vyučení v oboru výhodou., Nabízíme: týden dovolené navíc, sleva na firemní výrobky, příspěvek na stravování., Kontakt: tel. 702035560 nebo e-mailem info@divadelnirestaurace-rakovnik.cz. Pracoviště: Tradiční pivovar v rakovníku, a.s. - pracoviště divadelní restaurace, Na Sekyře, č.p. 2377, 269 01 Rakovník 1. Informace: Eva Hůlová, +420 702 035 560.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič nákladního automobilu 17 500 Kč

Řidiči nákladních automobilů (kromě tahačů) Řidič/ka skupiny C. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17500 kč, mzda max. 19000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Kontakt: tel. 608312925 (12:00-14:00 hod.) nebo e-mailem info@mitya.cz. Pracoviště: Mitya s.r.o., 270 54 Řevničov. Informace: Mykola Dovhanyuk, +420 608 312 925.

Stavebnictví - Stavebnictví Zedník 12 200 Kč

Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva) Zedník. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 12200 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Místo výkonu práce: Rakovník a okolí., Pracovní doba od 6:00 do 14:30 hod., Kontakt: tel. 774 579 259 nebo e-mailem kopka.1984@email.cz. Pracoviště: Pavlo kopka, Čechova, č.p. 486, 269 01 Rakovník 1. Informace: Pavlo Kopka, +420 774 579 259.

Ochrana a ostraha - Ochrana a ostraha Ostatní pracovníci ostrahy a 25 610 Kč

Pracovníci vězeňské služby Strážný/dozorce. Požadované vzdělání: úsv. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 25610 kč, mzda max. 35960 kč. Volných pracovních míst: 10. Poznámka: Pracovní poměr na dobu určitou dle dohody. Minimální vzdělání maturitní zkouška., Služební poměr dle zákona č. 361/2003 Sb. - jedná se o výkon služby v bezpečnostním sboru. Předpoklady k přijetí do služebního poměru dle § 13 zákona č. 361/2003 Sb., Ubytování neposkytujeme., Nabízíme: 6 týdnů dovolené za kalendářní rok, příspěvky na rodinnou rekreaci, kulturní akce, atd., Kontakt: tel. 313593133/313593128 (Po-Pá 7:00-14:30 hod.) nebo e-mailem psobeslavska@vez.ora.justice.cz. Pracoviště: Vězeňská služba české republiky - věznice oráčov, 270 32 Oráčov. Informace: Petra Soběslavská, +420 313 593 133.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Francouzi se radují z vítězství na MS.
8

Triumf po dvaceti letech. Francouzi přestříleli Chorvaty a jsou mistry světa

Vážná nedělní nehoda pěti vozidel u Třebíze.
27

Řidiči, pozor! Na silnici u Třebíze je hromadná nehoda. Silnice je uzavřena

Podnikatelé mohou získat dotace na propagaci

Střední Čechy – Už jen týden času mají středočeští podnikatelé, kteří se chtějí ucházet o příspěvek od 50 do 300 tisíc korun na pomoc tvůrců, jejichž práce by mohla pomoci ke zviditelnění firmy a zvýšení atraktivnosti její nabídky či výrobků. Na zapojení kreativců všeho druhu (kteří by mohli nabídnout například nové logo, webovou prezentaci nebo aplikaci pro mobilní telefony – ale třeba i profesionální produktové fotografie, grafické návrhy reklamy či například designové změny) jsou k dispozici jednorázové finanční dotace nabízené Středočeským inovačním centrem. Mimochodem – jeho sídlo se nově přestěhovalo z Dolních Břežan do budovy krajského úřadu na pražském Smíchově.

Kola jsou pro zloděje velkým lákadlem

Střední Čechy – Sezona krádeží jízdních kol je v plném proudu. Podle slov Evy Hašlové z územního odboru středočeské policie pro Prahu-venkov: Východ zájem pachatelů odráží, jak nyní vzrůstá počet cyklistů na silnicích, v ulicích měst i na cyklostezkách.

Uprchlého vězně zabásli na koupališti

Střední Čechy – Dva pacienty se středně těžkým zraněním, další dva s úrazy lehčího charakteru a pro jistotu také na pozorování těhotnou ženu převáželi záchranáři do nemocnice po nehodě, k níž došlo v sobotu čtvrt hodiny před polednem na dálnici D5 na úrovni Králova Dvora u Berouna; na dálničním kilometru 20,6. Střetly se tam čtyři osobní auta a motocykl.

Přes vodu se často zachraňuje líp než po silnici

Střední Čechy – Nejen být připraveni k zásahům na vodě, ale také dokázat rychle dojet k pacientům, kteří potřebují pomoc na březích v rekreačních oblastech; leckdy odlehlých tak, že výhodnější než vyrazit sanitkou po silnicích je vyjet se člunem. To je úkolem posádek zdravotnických záchranářů, které přes léto slouží na přehradách, lákajících spousty návštěvníků.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT