Na organizaci i cvičení zavzpomínala Šárka Malá, náčelnice Sokola Rakovník a župy Budečské se sídlem v Kladně, která byla okresní vedoucí nácviku skladeb pro nejmladší žactvo od roku 1975.

Podle ní má na tu dobu každý úplně jiné vzpomínky. „Jestli si někdo myslí, že jsme za to brali tenkrát velké peníze, tak se plete. Tenkrát bylo hodně věcí na dobrovolnosti. Ale nebýt sokolských sletů, nebyly by ani spartakiády. Vždyť i ony byly vedené v duchu znalostí z předcházejících let. Nikdo si takové věci nevycucá najednou z palce. A zase, nebýt spartakiád, při kterých se tradice hromadného cvičení udržovala, nebyl by dnes Sokol."

Dva roky před spartakiádou již byly známé skladby pro jednotlivé věkové kategorie. Nejmenší cvičenci byly děti, které cvičily s rodiči. Dále cvičili předškolní děti, mladší i starší žactvo, dorostenky a dorostenci, učňovská mládež, svazarmovci, ženy, muži a vojáci. Vytvořil se ústřední spartakiádní štáb, štáby krajské a okresní.

Ústřední štáb měl představu o počtu cvičenců, krajské pak určily, kolik cvičenců je třeba zajistit z okresů. U žákovských skladeb se počítalo se zapojením cvičenců ve školách.

Organizátoři na Okresním výboru ČSTV ve spolupráci s Odborem školství a tělovýchovnými jednotami vytipovali okresní vedoucí. Ti odpovídali za nácvik v okrese. Každou skladbu měli na starosti dva. Tam, kde cvičili například chlapci i děvčata, byli určeni tři. Tito cvičitelé jezdili na víkendové srazy. Tam je krajští vedoucí učili jednotlivé skladby.
Okresní vedoucí je pak učili cvičitele jednotlivých celků. Na školách se navýšila výuka tělesné výchovy o jednu hodinu, kdy se nacvičovala spartakiáda. Okresní vedoucí byli jedenkrát v týdnu uvolňováni ze zaměstnání a jezdili nacvičovat a kontrolovat nácvik skladeb v celcích po okrese.

„Byla jsem s učitelkou Helenou Kulhánkovou určena jako okresní vedoucí nácviku skladeb pro nejmladší žactvo. Měly jsme na Rakovnicku dvacet až dvacet dva celků asi po šestnácti dětech. Často bylo náročné skloubit vyučovací hodinu učitele s naším výjezdním dnem. Stávalo se, že jsme v určené hodině nacvičovaly s dětmi samy, když učitel zrovna neměl k tělocviku patřičný vztah," vzpomínala Šárka Malá.

Nácvik trval celý školní rok. V květnu se uskutečnily okrskové spartakiády. Například v Jesenici, Novém Strašecí, Rynholci, Senomatech, Lužné. V týdnu před konáním měla každá skladba tzv. secvičnou. Okresní vedoucí vymýšleli nástup, rozestavení celků na ploše, odchod. Sobota patřila generálkám, neděle vystoupením. Okresní organizační štáb vytipoval hřiště, zajistil ozvučení, hygienické zázemí, síť značek na ploše, dopravu cvičenců. Po okrskových spartakiádách následovaly stejným systémem okresní v Rakovníku.

„V roce sedmdesát pět jsme cvičili na škváře, pak už na trávě fotbalového hřiště na SK," podotkla Malá. Poslední týden v červnu se uskutečnila celostátní spartakiáda v Praze. Okresní vedoucí dostali pokyny v Praze – ve kterých studentských kolejích se budou připravovat jejich celky s časovým harmonogramem řazení i nástupu v branách, délkou cvičení i odchodu.

„Pak si to šli na plochu vyzkoušet sami a rychle to přenesli na učitele a děti," vysvětlila Šárka Malá. Následovala řada secvičných. Například vojáci cvičili hlavně večer a v noci. Měli nařízené povinné opalování. Ze všech spartakiád Šárce Malé utkvěla v paměti například skladba předškolních dětí od slovenské autorky Malí stavbáry.

„Syn a dcera chodili do první a druhé třídy a skladbu nacvičovali. Cvičili s polystyrenovými deskami. Na závěr si každý dvacetičlenný celek mohl postavit nějakou svoji stavbu. Což bylo velmi kreativní."

Poslední celostátní spartakiáda se konala v roce 1990 na Rošického stadionu. Vzhledem k politickým změnám zůstala jen mizivá část cvičenců. Cvičily se jen některé skladby. Jejich cvičitelé, i když se distancovali od předcházejícího konání, děti do Prahy přivezli, jen proto, že se celý rok věnovali nácviku. Cvičení bylo samozřejmě dobrovolné.

„Z Rakovníka odjelo tenkrát asi šestnáct celků. I když jsem podepisovala petice proti, musela jsem podlehnout nátlaku cvičenců a do Prahy jsem jela," zkonstatovala Šárka Malá. V roce 1992 nacvičovala jeden celek pro dvanáctý obnovený všesokolský slet.

Úplně je rozprášily

V roce 1955 na první celostátní spartakiádě cvičily ženy s bílými kuželi. Paní Bohumila si vybavuje některé okamžiky: „Spali jsme v nějaké sokolovně na vojenských lehátkách. Nás žen cvičilo tuším dvakrát jednatřicet tisíc. Když jsme byly na ploše, za nám už stáli nastoupení v bráně borců muži. Stal se omyl a nás po cvičení pustili ven místo postranními bránami bránou borců. Vybavuji si, jak jsme se hrnuly na ty chlapy. Nešlo vůbec zastavit. Chlapi jen volali: „To je ženských!" Po nás musely vystoupit krojované skupiny, protože jsme ty chlapy úplně rozprášily."

Co bylo ČSTV

Československý svaz tělesné výchovy a sportu vznikl v březnu roku 1957 jako jednotná dobrovolná tělovýchovná organizace. Zaštiťoval Český ústřední výbor ČSTV a Slovenský ústřední výbor ČSTV. V krajích pak KV ČSTV a 
v okresech OV ČSTV. V pětiletých intervalech se konal celostátní sjezd ČSTV .