Tradičně byla bohatá tombola a zábava nebrala konce. Do půlnoci hrála kapela Ideal Band a po půlnoci jí vystřídala The Zoltans.

Netradiční začátek
Ples byl přece jen trochu netradiční. Neměl stanovený přesný scénář. To potvrdil i ředitel školy Ivan Kup:
„Každý ples bývá trochu jiný. Protože tenhle neměl pevný scénář, po pravdě řečeno jsem na začátku lehce tápal. Takže ani třídní profesorky nevěděly detailní průběh slavnostního zahájení. Přesto ples nakonec sklouzl do velmi příjemné zábavy."

To, že má ples uvádět, se ředitel dozvěděl pár minut před začátkem. Na trému neměl čas, jen si rychle utříbil myšlenky a bylo.

Pak se slavnostní nálada zmocnila nejen studentů a jejich blízkých, ale také profesorů, i když ti maturitní ples neprožívali poprvé, zvláště při nejdůležitější částí celého plesu, při šerpování.

Plné ruce práce
Jak to bývá, i po šerpování měli maturanti plné ruce práce s organizací plesu a prodejem tomboly. Neustále kmitali po sále a zařizovali a dolaďovali detaily zábavy.

Po delší době se podařilo přece jen „ulovit" maturantku ze třídy 4.A, Markétu Jašovou. Měla za úkol připravit maturitní noviny, sehnat fotky a od každého nějaké ty informace. Navíc měla na starosti fond své třídy, což byla trochu starost, ale prý nic hrozného.

„Byla jsem samozřejmě nervozní, kdo by před maturitním plesem nebyl. Ze začátku zvlášť při předtančení a pak při šerpování to bylo nejhorší. Ale po tom, co jsme to měli za sebou, tak nervozita opadla a nechala jsem se unášet příjemnou atmosférou. Půlnoční překvapení už nebyl problém, měla jsem tam scénku jako šermířka."

S nápadem na téma plesu přišla 4.B. Studenti se na něm shodli jako třída. „Nakonec se ples povedl a byl příjemným prožitím pátečního večera v dobré společnosti," řekla Markéta Jašová.
Na maturitní plesy chodí „omrknout" své bývalé kolegy i ti, co už odmaturovali. Třeba loňská maturantka Alena Helebrantová. Ples se jí moc líbil. Jen výzdoba podle ní nebyla tak slavnostní a propracovaná, což je škoda.

„Zábava je ale výborná, mám tu několik kamarádů, se kterými se znám nejen ze školy. Potkala jsem tu Vojtěcha Kresla, Milana Garta, taky Patricii Joglovou a Honzu Kameníka," pochvalovala si Aneta.

Ptali jsme se:

Jaký je váš pocit, když vám maturuje třída?
Věra Březinová, třídní učitelka 4.B : „Je to nádherný pocit, ale je mi zároveň i trochu smutno. Ty čtyři roky, co jsme spolu strávili ve škole, rychle utekly. Je hezké sledovat, jak se z kluků a holek stávají dospělí lidé.
Jana Češpírová, třídní učitelka 4. A: Přijde mi, že strašně dospěli, a to je fajn. Při některých situacích mám dokonce slzu na krajíčku.

Jak jste se cítila, když jste předávala šerpu studentům?
V.B.: Mojí první reakcí byly slzy v očích, bylo to dojemné, ale po nějaké chvíli jsem se soustředila také na to, abych nezkazila kameramanovi záběr.
J.Č.: Moc jim to slušelo. Netušila jsem, jak jim to bude v těch oblecích a šatech slušet. Všechny studentky byly kočky a studenti zase zajíčci.

Měla jste nějakou roli při přípravě plesu?
V.B.: Pomáhala jsem, ale jen málo. Většiny práce se zhostili studenti sami, zvláště Jirka Pech a Dita Haiflerová. Vždy ale měli mojí podporu.
J.Č.: Pomáhala jsem jen minimálně. Držela jsem „kasu" a vždy, když chtěli nějakou radu, ochotně jsem jim poradila, nebo sdělila svůj názor.

Vaše třídy měly hezké předtančení. Dokonce jste se účastnily i vy. Jaké byly přípravy?:
V.B.: V rámci příprav mě studenti požádali o účast. Velice mě potěšilo, že mě vzali mezi sebe. Za obojí jim velice děkuji.
J.Č.: Roli v rámci předtančení jsem měla malou, ale i přesto to bylo moc pěkné a podle mého akorát krátké, aby to nebylo nudně dlouhé.

Autor: Vojtěch Hoblík