Dětský klub založila před pěti lety Helena Janoušová s Janou Vyskočilovou. „Chtěly jsme nějaký program pro naše tehdy čtyřleté děti. Ale měly jsme pocit, že klasická mateřská škola není to pravé, co hledáme," vysvětlovala Helena Janoušová. V tu dobu byly obě ženy na rodičovské dovolené s mladšími dětmi. Připadalo jim nesmyslné, aby starší děti, kvůli tomu, aby měly řízený program a kamarády, začaly chodit do školky. Navíc v tu dobu nastupoval silný ročník, takže místa ve školkách chyběla.
„Nechtěla jsem, aby mé dítě zabíralo místo ve školce, kvůli tomu, aby si pohrálo, když jsem doma," pokračovala Janoušová.

Kromě toho v hlavě s kamarádkou nosily velké množství nápadů, jak děti zaměstnat a zabavit. V tu dobu vznikla skupinka rodičů v podobné situaci. První rok se tak scházelo pět dětí ze čtyř rodin. Aktérky sestavily školkový program. Jen místo paní učitelek se u dětí střídaly maminky. První dva roky skupina trávila čas v domě Heleny Janoušové v samostatné místnosti. Postupně se skupina zvětšovala. „Kromě hlídání dětí se mezi sebou dobře seznámili i rodiče, takže vznikla opravdu silná komunita. Přidali se také otcové a celé rodiny," vyprávěla Helena Janoušová. Nakonec se scházelo třináct dětí a dům Janoušových jim byl malý. Kamarádka nabídla chatičku, kde se rodiče s dětmi scházejí i nyní.

Na začátku rodiče založili občanské sdružení, ale kvůli velkému množství formalit kolem občanského sdružení, nyní spolku, sdružení zrušili a fungují jako skupina přátel.

Takže Dětský klub malých stromů nemá a nikdy neměl žádného placeného zaměstnance. Vše je na dobrovolnosti rodičů, kteří se střídají a řídí program dne. Ostatní, pokud chodí do práce, například vaří jídlo, pomáhají při přípravě akcí. Společně se pak skládají na provozní náklady.

„V tomto školním roce prožíváme trochu útlumové období. Hodně maminek se rozhodlo pro další dítě, nebo začalo pracovat, takže chyběly na hlídání. Ve druhé polovině školního roku jsme se proto scházeli jen jednou týdně pokaždé u někoho z nás doma, protože v zimě bychom na jeden den chatu nevytopili. Před tím klub fungoval čtyři dny v týdnu. Děti, které sem v tu dobu chodily, nenavštěvovaly ani mateřskou školku," popisovala Helena Janoušová.

Program klubu vychází z velké části z lesních mateřských školek. Pokud počasí dovolí, děti tráví téměř celý den venku. Chodí na dlouhé procházky do lesa. K tomu mají řádné vybavení: pogumované oblečení, gumáky nebo pevné boty. Na oběd a odpolední odpočívání se vrací do domečku.

Činnost se také hodně přiklání waldorfské pedagogice. Ta navazuje na přírodní cykly během roku, změnu biorytmu člověka podle ročního období a má duchovní rozměr. Na podzim malí začínají v polovině září cestou svatého Michaela za drakem vycházející z německé mytologie. Děti jdou samy stezkou za drakem a musí mu samy sebrat jablíčko. Následuje svatomartinský průvod se světýlky, což je veřejná akce v Pecínově. Po té je adventní spirála s rozsvěcením světýlek na začátku adventu.
Dále si malí i velcí nenechají ujít masopust pořádaný ZUŠ v Novém Strašecí. Nechybí velikonoční dílny v Pecínově, svatojánské putování a škola v přírodě.

„Venkovní činnost ale téměř vůbec neřídíme. Vychází z dětí. Mají téměř úplnou volnost. Pouze si někdy zahrajeme hry, nebo si staví domečky z přírodnin. Myslím si totiž, že dnešní děti jsou příliš zvyklé na to být organizované, takže ztrácejí schopnost zabavit samy sebe. V posledních letech jsme měli skoro samé kluky, takže pro ty bylo hraní venku přímo ideální," mínila Janoušová. Venkovní prostředí i samotná skupina děti v klubu inspiruje natolik, že se venku lehce samy zabaví, takže rodiče do jejich hry příliš nezasahují a podle Janoušové fungují jako vztahoví koučové. Snaží se mírumilovně řešit konflikty, které nastávají v každé skupině. „Učíme je tak, jak se domluvit, když třeba budou chtít společně postavit bunkr, ale co budou stavět, necháváme na nich," dala příklad Janoušová.

Ale řízené činnosti v klubu rovněž nechybí. Každé ráno se malí i velcí věnují říkankám a písničkám. Když bylo potřeba, měli i logopedické cvičení. Při odpoledním odpočívání se čte pohádka a po něm následuje společné tvoření. Když klub běžel čtyři dny v týdnu, odehrávala se tu i předškolní příprava pro budoucí školáky. „Byly jsme v té době tady skoro všechny pedagožky, takže jsme dělali různé grafomotorické cviky a podobně. Letos se zaměřujeme hlavně na činnosti, které v běžné školce, kam všechny starší děti chodí, běžné nejsou. To znamená, na vybití energie venku," podotkla Helena Janoušová.

Program v klubu po společném zpívání pokračuje dále. Všichni jsou moc natěšení, protože se v chatě scházejí poprvé po dlouhé pomlce. Po malé svačince v podobě melounu se všichni strojí ven. Je třeba se pořádně obléci a naložit sebou jídlo k další svačině, pití a také pomůcky k dalším hrám, a tak do kočárku jednoho z nejmenších členů putují štětce, barvy a také jedno velké přikryté překvapení. Cestou k lesu kluci najdou velkou broučí mapu s pěknými chodbičkami na spodní straně odloupnuté kůry z plaňkového plotu. Mezi tím si dívky stačí říci, že na poli roste ječmen a vedle zase pšenice, ze které je mouka na krupicovou kaši.

Odpoledne se už všichni těší na rozlučovací rituál. Mají mezi sebou čtyři předškoláky, takže je slavnostně vypustí do světa. Podle waldorfské školky projdou slavobránou ven do světa, spolu se skřítkem pomocníčkem, kterého si vezmou do školy.
Příští školní rok bude Dětský klub malých stromů fungovat dále. Jen bez občanského sdružení jako skupina rodičů hlídajících si navzájem děti. „Jsme otevřená skupina, když by se k nám někdo chtěl přidat, budeme rádi. Dál platí kontakt na našich webových stránkách," uzavřela Helena Janoušová.