V pondělím podvečeru zavítala na lánský hřbitov menší skupinka těch, kteří se rozhodli v den 85. výročí úmrtí Charlotty Garrigue-Masarykové položit na její hrob květiny a připomenout si tak ženu, která svému manželu, prvnímu československému prezidentu T. G. Masarykovi, stála po boku v dobách dobrých i těch zlých.
Iniciátorem akce byl senátor Jaromír Jermář, který se o Masaryka a jeho rodinu zajímá nejen jako o příklad slušného a vlasteneckého života, ale i z pohledu historika. Sám se také po položení kytice, při kterém jej doprovodil rakovnický lídr ČSSD Marcel Chládek, ujal slova a přítomným v krátké řeči připomněl Charlottu Garrigue-Masarykovou nejen jako manželku prezidenta, ale i jako aktivní ženu v širokém spektru činností.
„Ač byla původem z Ameriky, stala se výraznou českou vlastenkou, byla příkladem pracovitosti, skromnosti a věrnosti, protože svého manžela neopustila ani v dobách, kdy byl politicky pronásledován a sama statečně snášela útlak rakousko–uherké policie. O takových lidech by se dnes mělo více mluvit,“ řekl mimo jiné Jaromír Jermář. Sám se později svěřil, že jeho dědeček patřil k ruským legionářům a přes svůj vyšší věk i k aktivním účastníkům květnového povstání v roce 1945.
“Je mi v mnoha věcech příkladem, stejně jako Charlotta Masaryková, hlavně ve svém vlastenectví, v hrdosti na svůj národ,“ svěřil se Rakovnickému deníku Jaromír Jermář.

Charlotta Garrigue-Masaryková (20. 11 1850 – 13. 5 1923)
Narodila se v americkém Brooklynu v rodině majitele pojišťovny. Při studiích v Lipsku (Německo) poznala Tomáše Masaryka. V roce 1878 se za něj vdala a po kratším pobytu manželů ve Vídni se v roce 1881 přestěhovali do Prahy. Charlotta se zapojila do pražského ženského hnutí, do Sokola a podporovala rozvoj ženského školství v tehdejším Rakousko – Uhersku. Od roku 1905 působila i v politice (Česká sociální demokracie), věnovala se kultuře, publikovala v tisku. S příchodem I. sv. války neodešla s manželem do exilu, ale zůstala v Praze. Válka jí však přinesla věznění a zdravotní problémy. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se stala první dámou republiky, podporovala manžela – prezidenta, ale i nadále působila ve věřejném životě. V roce 1920 ji ale choroba donutila ustoupit do pozadí, její roli převzala dcera Alice. Charlotta zemřela 13. května 1923 po mozkové mrtvici.