I když je tomu letos dvacet let, co si mohli památku prohlédnout první návštěvníci, pořadatelé nepřichystali k tomuto výročí zvláštní program, jak vysvětlil správce statku Luboš Vokoun: „Chtěli jsme návštěvníkům připomenout, že tato památka je zpřístupněná dvacet let. Připravili jsme tradiční program Šafářova dvorečku, kvůli kterému se sem stálí návštěvníci vrací nebo také přicházejí noví. Záleží, jaký výlet chtějí lidé podniknout, protože akcí v okolí je mnoho, například na Točníku. Ale že by nám tato akce „brala" lidi, se říci nedá."

Na Šafářově dvorečku není nejdůležitější vysoká návštěvnost, ale právě dobrá pohoda a také to, že lidé kromě objektu statku, který je běžně přístupný, vidí řemeslnou práci a mohou si nakoupit drobné dárky pro své blízké. A na dvoře bylo opravdu z čeho vybírat, například dřevěné vařečky a další „nářadí" do kuchyně, sušené bylinky, bylinkové polštářky, med i medovinu, keramiku, výrobky z kůže. Řemeslníci se za dvacet let více méně ustálili, protože sehnat někoho nového není jednoduché. „Většinou ti, co řemeslo umí dobře, pracují v cizině nebo se s ním živí, a to pak logicky navštěvují větší akce s více lidmi," zkonstatoval Vokoun.
Dobovou atmosféru dokreslovala renesančními písněmi hudební skupina Guta. Ke zpěvu písně Markytánka si muzikanti přizvali na pomoc ty nejhezčí dívky z řad návštěvníků. Na děti čekaly dvě pohádky v podání divadla Vysmáto.

Neděle patřila také tradici. Odpoledne tu vystupovali Křivoklátští hudci s lidovými písněmi. Právě za poklidnou atmosférou se sem lidé rádi vracejí. Třeba paní Jana z Kladna si nenechá Šafářův dvoreček ujít: „Byla jsem tu, i když se Hamousův statek otevíral. Ráda se sem vracím i s celou rodinou. Pokaždé tu najdeme něco nového. Ráda sleduji, jak se to tu postupně mění k lepšímu."
V době, kdy statek odkoupil stát od posledního majitele, v roce 1992, byl téměř prázdný, jen zčásti vybavený nábytkem ze sedmdesátých let minulého století, což se sem příliš nehodilo. Některé předměty se odvezly na hrad Točník.

Postupně se objekt začal plnit dobovými předměty, které se podařilo a daří postupně nasbírat. Hlavním aktérem je správce Luboš Vokoun, který na statku pracuje už třiadvacet let. Takže statek dnes vyhlíží, jako by si z něj majitelé právě někam odskočili. Je tu kuchyň vybavená bábovkami různého tvaru, ručními mlýnky na vše možné i nádobím.

V dalších prostorách najdete dílnu vybavenou vším možným nářadím na opravu i výrobu předmětů, nástrojů, bez kterých se hospodářství neobejde. „Lidé nám některé věci darují, protože je získali po babičce a nemají je kam dát. Něco se dá koupit. Ale o tom rozhoduje velká náhoda i štěstí. Tak se sem některé předměty jakoby vracejí," popisoval Luboš Vokoun. Posledním úlovkem je pračka za pět stovek. Ale historickou cenu má větší.

Chleba se nepeče

Během letošní sezony na Hamousově statku přece jen něco chybí. Návštěvníci neochutnají domácí chléb přímo z pece. Ta je totiž mimo provoz, protože se hned po Šafářově dvorečku chystá její rekonstrukce. Pec peče už čtrnáct let, proto je nutná její rekonstrukce. Vymění se podlaha a předělá se i klenba. Keramik Petr Volf doma ve své peci už pálí cihly, aby byly kvalitní.