Tomuto sportu se věnuje už od svých šesti let. Nedávno vystupoval v televizním sportovním pořadu pro mládež.

Neměl jsi trému hovořit před kamerou?
Vůbec. Jsem prý docela výřečný.

Jak natáčení vypadalo?
Televizní štáb se přijel podívat na náš trénink a asi jsem se jim líbil, tak si k rozhovoru vybrali mě. Nakonec jsem dostal plaketu mladého šampiona, kterou jsem si vystavil na psací stůl, kde bych jednou chtěl mít trofeje z vyhraných zápasů, medaile.

Pak jsi měl možnost položit otázky i kapitánu české reprezentace Danielu Piterákovi. Co tě zajímalo?
Ptal jsem se ho na to, jakou fintu by mi poradil do střední zálohy, a on říkal, že musím získávat míček v běhu a okamžitě s ním jít do pole.

Jak ses vlastně k pozemáku dostal?
Přes kamarádku Kačku Bašovou. Ta hrála pozemní hokej a já fotbal. Jednou mě pozvala, abych se přišel podívat na zápas a mně se to tak líbilo, že jsem to chtěl taky zkusit. Před tím jsem hrál fotbal, ale výhodou pozemáku je, že se může hrát celoročně. V zimě v hale, v létě pořád venku.
Hrál jsem i hokej , ale to je příliš tvrdý kontaktní sport, na který nemám postavu, a jde taky hrát jen v hale na ledě. Pozemák mám rád už z toho důvodu, že se při něm pěkně snoubí technika s fyzičkou. Je to náročný sport. Pozemáku se říká sport gentlemanů, i když to tak někdy nevypadá.

Kdo je vaším trenérem?
Martin Beneš, a je to dobrý. Někdy zvýší hlas, ale to nám pomáhá k lepším výkonům.

Z čeho jsi měl v poslední době, myšleno ve sportu, největší radost?
Z toho, že se našemu týmu podařilo vyhrát halové mistrovství České republiky.
Radost to byla velká už z toho důvodu, že nikdo nevěřil, že by to vyšlo. Přišli jsme totiž jako největší outsideři, nikdo s námi nepočítal. Bylo to nádherné, když jsme vyhráli na nájezdy. Šel na ně jeden kluk, který je umí dokonale .

Ty jsi na jakém postu?
Hraji středního záložníka, toho, co by měl získávat nejvíce balonů a rozdávat je do stran. To je pozice, která mi nejvíce vyhovuje. Tady, jak jsme hráli teď o tu novou ligu, tak jsem měl průměr na zápas 3-4 góly.

Studuješ prvním rokem na rakovnickém gymnáziu. Jak zvládáš přechod ze základky?
Dobře, líbí se mi tu. Nejraději mám pochopitelně tělocvik.

Máš čas i na jiné koníčky?
Ne. Mám v týdnu svých pět tréninků a chodím jakoby spolu- trénovat přípravku. Někdy hraji s nimi, když není trenér, pomáhám je i trénovat.

Jaký je tvůj sen?
Určitě bych chtěl být v reprezentaci, dostat se do zahraničí, a můj největší cíl je hrát na olympiádě.

Máš v tomto sportu vzor?
Tomáše Jahodu. Jednak proto, že hraje za Rakovník a byl náš trenér, a také proto, že ho dobře znám a vím, že je dobrý rychlostně a má dobrou techniku.

A dodejme, že vedení školy i jeho spolužáci Štěpánovi vzkazují: „Štěpánovi držíme palce, aby se mu jeho sen vyplnil, a věříme, že přineseme i další zajímavé zprávy o sportovních úspěších našich studentů, protože i sport a jeho podpora ke studiu na naší škole patří."