„Lidé k nám jezdí rádi, protože mi střelby nebereme jako přísný závod, ale také jako příjemné setkání s přáteli," vysvětloval Vladimír Hurt, jednatel sdružení, střelecký referent a správce střelnice.

Tentokrát se soutěže účastnilo čtyřicet šest střelců. „Měli jsme jich tu i sedmdesát, ale také třicet. Záleží na počasí, nebo zda jsou další závody v okolí," podotkl Hurt.

Střelci soutěžili podle zavedených pravidel. Z vrhačky schované pod hliněným valem vyletovali vpravo a vlevo dva „holubi". Střelci se posouvali na celkem šestnácti stanovištích seřazených kolem do podkovy. Pak přecházeli ještě na další čtyři stanoviště. Na každém vypálili dvě rány. Zásahy jednotlivých střelců zaznamenával pomocník na tabuli. Další na povel střelce ovládal dálkovým ovládáním vystřelování holubů a také hlásil zásahy.

Z domácího sdružení se účastnilo dvanáct závodníků, protože z celkového počtu dvaadvaceti je asi osm myslivců ve vyšším věku. Myslivci z Drahouše mají mezi sebou také jednu ženu.

Zda místní využili domácího prostředí a chodili před soutěž trénovat, prozradil Vladimír Hurt: „Trénovat jsme nebyli, nezbyl na to čas. Střelnici jsme museli před soutěží připravit, posekat trávu."
Nejlepší střelec soutěže si odnesl skleněný broušený putovní pohár Mysliveckého sdružení Drahouš. Na ostatní čekaly také pěkné ceny od sponzorů.

„Na střelby se vlastně těšíme celý rok. Bereme je jako společenskou událost, i když jsou i finančně zajímavé. Ale pro peníze je neděláme, spíše pro radost a setkání s kolegy. Když se nám vrátí, co jsme do akce vložili, budeme spokojeni," zkonstatoval Vladimír Hurt.⋌