Stanislav Balko ze Žatce věrný třicet devět let.

U stříhání ovcí se člověk pěkně zapotí, je to fyzicky náročné?
Určitě, já stříhám ovce profesionálně dvacet pět let. Málokterý střihač vydrží dvacet let. Trpí záda, protože většinou na vás otevřou dveře. Klouby dostávají také zabrat. Jednu ovci ostříhám tak na osmdesát tahů, některou na sto, a to je nějakých pohybů. Pak také pozor na játra! Hlavně před revolucí, kdy dostávali všichni střihači stejně, jsem se mohl v kořalce koupat. To nám dávali pít, na co jsme si vzpomněli.

Zúčastnil jste se někdy nějakých soutěží?
V roce 2001 jsem vyhrál mistrovství republiky, a to díky kvalitě. Já jsem nikdy nestříhal rychle. Ještě v roce 2007 jsem se nechal zlákat do soutěže veteránů. K tomu mě přemluvil syn. Skončil jsem s nejhorším časem, ale s nejlepší kvalitou práce, takže celkově druhý.

Na co si musíte dát při stříhání největší pozor?
Na poranění ovce. Trestný bod je za centimetrový škrábanec. Když je jich víc, tak se sčítají. Za pěticentimetrovou ránu je pět až deset trestných bodů. Ale tahle poranění se ovcím dobře zahojí, je to jako když se říznu při holení. Nejhorší úrazy jsou přeseknutá šlacha, poraněné ucho, ustřižený struk, nebo poraněné pohlavní orgány. Znám rychlé střihače, kteří stříhají na úkor zdraví ovcí.

Kolik ovcí ostříháte za rok?
Nyní tak čtyři tisíce, když je dobrý ročník, tak pět. V Československu se dříve chovalo milion sto tisíc ovcí, stříhával jsem dvanáct až třináct tisíc kusů ročně. Teď je tu tak osmdesát tisíc a na ně je asi sto střihačů. Za chvíli tu bude více střihačů než ovcí.

Čím to je, že ovcí ubylo?
Před tím moji práci zaplatila vlna z ocasu, pak kilo, celá ovce. V současnosti mě veškerá vlna vůbec nezaplatí. Dnes se stříhají ovce jen kvůli zdravotnímu stavu. Vlna u nás nejde vůbec na odbyt. Pět tisíc let se do vlny lidé oblékali, nyní je všechno špatně. Raději se z pet lahví vyrábí mikiny. Myslím, že z toho mají lidé dnes zdravotní problémy.

Ale vlna se k nám dováží, nebo ne?
Dováží se z Austrálie, protože je tam trochu jiné klima, vlna kouše. Jenže odtamtud přijde jednotný sortiment vlny, takže se spřádací stroje snadno seřídí. V Československu se dříve chovalo šestnáct plemen ovcí, nyní je to šestatřicet. Každé plemeno má jinou kvalitu vlny.

Jak často se musí ovce stříhat?
Zákon nařizuje ostříhat ovci alespoň jednou do roka. Jenže u nás si někteří lidé myslí, že ušetří, zákon obejdou a ovce nestříhají. To už je potom týrání zvířat. Chovatelé po třech letech najednou zjistí, že nemají jehňata. Je to tím, že beran přes přerostlou vlnu nemůže ovci oplodnit. Pak najednou začnou shánět stříhače a vymlovají se, že o nás dříve nevěděli a že od teď již budou stříhat pravidelně. Jenže to většinou skončí tam, kde to bylo.

Kam příjde vlna, která se přece jenom ostříhá?
Vlna se sváží do Hradce Králové. Tady se netříděná slisuje do přepravních vakuových žoků po dvě stě padesáti kilech. Dál se to prodá do Číny. Za metrický cent vlny dostane chovatel deset kilo minerálního lizu pro ovce. Existuje ale také druhá možnost. Vlnu vykupují Faifrovi na Liberecku. Dávají pět korun za kilogram, ale musíte si od nich odebrat určité množství výrobků z vlny, například ledvinové pásy nebo čelenky. Nevím, co děláme špatně, že je u nás vlna neprodejná. V Austrálii stojí kilo merinové vlny od deseti dolarů výše.

Proč si dneska lidé pořizují ovce?
Většinou si z jara vezmou dva kousky, aby jim vypásly nějaké prostranství s tím, že je na podzim porazí. Udělají jednu zásadní chybu, pojmenují je. Pak jim to je na podzim líto, proto přikoupí na zimu seno a už jsou chovateli. Já mám jednu zásadu: „Nikdy ovce nepojmenovávat!“ Sám mám několik ovcí, nyní dvě, ale mívám i pět. Říkám jim konzervy. Do podzimu mi vypasou prostranství kolem baráku a půjdou.

Kde jste všude stříhal?
Ještě za mlada, když se otevřely hranice, jsem stříhal od rumunských hranic, Maďarska až po Norimberk. Teď mám velmi malý rajon. Motám se kolem Prachatic, Prahy, Varnsdorfu.

Máte už stálé zákazníky?
Nejdéle stříhám pro rodinu Novákovu, od roku sedmdesát sedm. Tady už mi dorůstá čtvrtá generace. Někde si lidé myslí, že mě po letech přechytračí. Myslí si, že jim někdo ostříhá ovce lépe, levněji. Nakonec ale zjistí, že je všechno stejné. Ovce se musí sehnat před stříháním na jedno místo. Musí být suché. Mokré ovce se dají také ostříhat, ale hůř se s nimi pracuje. Kloužou, stříháte s elektrickými nůžkami, hrozí nebezpečí úrazu.

Co vás za ta léta na stříhání ovcí ještě baví?
Stříhání je stereotypní práce. Ale podle budhistů je najít krásu ve stereotypu to nejkrásnější, blíží se to nirváně.
Na světě žije asi čtyři miliardy ovcí, jejich maso se dá jíst, do vlny se člověk obléká. Díky ovcím vznikly různé kultury. Já zkrátka sloužím jejímu veličenstvu ovci.