Jeho frekventanti se proto rozhodli dát škole neobvyklý dárek. Jaký? Vylezli na štafle a vyzdobili jednu z učeben malbou s názvem „Zamotané dějiny". Pestrobarevnou časovou osu, do které se budou vpisovat data regionálních událostí.

Obrovský „tahák", který pomůže ve výuce studentů rakovnického gymnázia, najdete v učebně číslo 118. Při jeho malování prý vládla skvělá nálada.

Dalibor Blažek doplnil: „Členky kroužku se tu sešly už během prázdnin. Přišly i maturantky, které tedy dnes už na škole nestudují. Děkuji všem zúčastněným za přípravu návrhu a vydatnou pomoc při realizaci, tedy i ex-studentkám Anně Horáčkové a Elišce Lapkové a také Anně Voříškové z O8."

Výtvarnice Marie Adensamová vysvětlila, jak to vlastně s nápadem na neobvyklý tahák bylo: „Pomáhala s ním paní profesorka Jana Suková, která nám říká, která data by bylo důležité tam zvěčnit. Chce tahák využít k zanesení dat významných pro Rakovník. Měl by být více směrován na místní dějiny."

Maruška se dle svých slov věnovala malování ještě dříve, nežli přišla na gymnázium. „Takže jsem byla moc ráda, že podobný kroužek tady je. Malování mě moc baví, nemám vyhraněný výtvarný směr, který by se mi líbil nejvíce. Na každé malbě či směru se dá najít něco pěkného."

Thùy Linh se výtvarná výchova zalíbila také už na základní škole: „Na Třetí základní škole v Rakovníku byl také výtvarný kroužek. Chodila jsem tam pár let. Baví mě doma malovat, a tak bylo jasné, že budu chodit malovat i sem. Oblíbeného malíře žádného nemám, ale musím se přiznat, že nerada maluji krajiny, ale líbí se mi, když to někdo umí namalovat."

Lenku zajímá výtvarka už od prvního stupně základní školy: „Na druhém stupni jsme měli paní učitelku Vorlovou na výtvarnou výchovu. Ta byla hodně umělecky založená a dokázala nás motivovat. Takže tady na gymplu jsem kroužek nemohla minout."

Dalibor Blažek prý dává mladým výtvarníkům v jejich tvorbě velkou volnost. Výtvarný kroužek organizuje na škole Rabasova galerie v Rakovníku.

Je to jiné, vést kroužek a učit předmět výtvarná výchova?
Obé se k sobě začíná stále více přibližovat. Ale je pravda, že kroužek by měl být volnější než výtvarka. Kroužek je velká volnost. Tam se snažím, i když je to někdy pro ně hodně těžké, že si musí téma vymyslet. Neříkám přímo, co mají dělat. Proto i návrh zdi s tahákem nám trval trochu déle. Přistupovali totiž k tomu poctivě. Museli si vše nejprve pořádně promyslet.

V kroužku je aktuálně kolik dětí?
Nemám to spočítané. Myslím, že je nás kolem deseti. Bývají nárazy. Někdy hodně, někdy méně. Letos je zájem tak průměrný. Na konci roku máme výstavu, takže máme opět co dělat.

Jak bude tahák dále vznikat?
Vždy, když studenti během hodiny dojdou k nějakému významnému historickému datu, tak se tam přimaluje. Přestavuji si, že za pár let bude zeď zcela zaplněna daty a písmeny.

Máte nějaký cíl?
V této věkové kategorii musí člověk velice opatrně, protože hodně lidí v tomto věku třískne s výtvarnou činností, a to já bych hrozně nerad. Můj cíl není vychovávat za každou cenu umělce, ale rád bych, aby si z kroužku odnesli pozitivní vztah k výtvarnému umění. Aby věděli, že si s ním mohou obohatit život. A také aby zjistili, zda mají k výtvarnému umění nějaké předpoklady. Může se jim to třeba hodit i v jejich budoucím povolání, když budou vědět, že umí přenést dobře nějakou kresbu někam jinam. Když malujeme třeba v Domě osvěty, tak je to taková praktický výtvarka ve smyslu toho, že holky už docela dobře ví, jak se dá přenášet kresba na zeď. To by třeba mnohým lidem vrtalo v hlavě, jak to udělat. A holky už znají minimálně dva způsoby, jak to provést.