Svět je veliký a aby se někdo mohl pochlubit světovým prvenstvím v nějakém objevu, to není běžné.

Josef Vachtl
A že má takové prvenství rodák z Rakovníka, uvedeme v následujících řádcích. Byl jím přední český geolog, člen korespondent ČSAV Josef Vachtl, Dr.Sc., který se narodil před 100 lety 1. 6. 1907 a zemřel 10. 6. 1984 v Praze.
V roce 1949 potřebovalo některé ministerstvo zjistit a zhodnotit perspektivy dinasových křemenců vzdorujících velkému žáru v lokalitách na Mostecku.

Kamenná slunce
Úkolem byl pověřen doktor Josef Vachtl, tehdy docent, později profesor technické petrografie a doktor věd geologicko-mineralogických. Po roce Vachtlova skupina přišla v katastru obce Hnojnice k malému občasnému lomu. Sice ani v něm, ani v okolí, nebylo žádné ložisko křemence, ale v místním čediči určil Rakovničák Vachtl jako první komínové brekcie, kterým se pro jejich podobu začalo říkat kamenná slunce.
Byl dán popud ke geologické diskusi, ve které Vachtlův názor potvrdil i univerzitní profesor O. Kodym, uznávaná kapacita přírodních věd. Pak Kodymovy snímky kamenných sluncí obletěly vědecký svět s dotazem: Máte u vás něco takového? Negativní odpovědi potvrdily, že v Českém středohoří máme geologický unikát. V roce 1953 Státní ústav památkové péče a ochrany přírody změnil bývalý lom na katastrálním území Hnojnice na státní přírodní rezervaci s odůvodněním, že jde o geologický fenomén, který dosud nebyl nalezen jinde ve světě.

Vachtlovy začátky
Uvedený údaj z Vachtlovy celoživotní činnosti je spíše zajímavý než významný v porovnání s objemem dalších prací a vědecké bilance našeho rodáka. Vachtl se v mládí domníval, že bude botanikem. Nakonec se shlédl v geologii a petrografii. Začínal jako asistent geologických ústavů Karlovy univerzity a ČVUT v Praze. Po uzavření vysokých škol byl za okupace v r. 1939 přidělen do Státního geologického ústavu. Po osvobození přichází do funkce státního geologa a referenta pro užitkové kameny a zeminy. Těmto nerostným surovinám, jejich výskytům, výzkumu a technologii věnoval svůj hlavní odborný zájem. Tvrdil, že dobrý stavební kámen je nad zlato. Řádným profesorem geologie na UK v Praze se stal v roce 1964.

Nové publikace
Vachtl svoje výzkumy jílů, pískovců pro slévárenství a sklářství, dolomitů pro ocelárny nebo českých stavebních žul předával praxi v literatuře, ve které o nerostných surovinách píše z hlediska přírodovědce, i když věnuje zvláštní zřetel jejich použitelnosti a zpracování. Tak třeba Soupis Lomů ČSR s mapou lomů, pískovišť a hlinišť vydal pro tehdejší okresy Sedlčany, Jílové, Benešov, Příbram a Rakovník (v roce 1947 podle stavu v r. 1941). V roce 1946 vyšla jeho populární publikace Kameny a zeminy ve službách člověka. Dozvíte se třeba z ní, že bývalá rakovnická spořitelna (dnes Komerční banka) je obložena krtskou žulou z našeho okresu.

Vysokoškolské učebnice
Roku 1950 vyšly Kamenné součásti malt a betonů. Dr. Vachtl a prof. Q. Záruba vydali i vysokoškolské učebnice Technická petrografie a Základy geologie a petrografie pro stavební fakulty (1965). Podílel se na vyhodnocování bauxitových ložisek v Maďarsku a Řecku pro naše hliníkárny, určoval geologické podklady pro stavbu hráze vodní nádrže Klíčava, objevil minerální vody u Loun atd. RNDr. Josef Vachtl si vždycky našel čas pro publikování o Rakovnicku. Jeho jméno nacházíme ve Věstníku muzejního spolku, jehož byl členem redakce. V roce 1938 po záboru pohraničí otiskl také v Rakovnických novinách článek „Z čeho budeme stavět na Rakovnicku“.
Závěrem naší vzpomínky na rakovnického rodáka RNDr. Josefa Vachta zdůrazníme jeho schopnost pomoci posluchačům v názornosti vědeckých údajů.

Na jedné schůzce krajanů z Rakovnicka a Křivoklátska uvedl: „Představte si, že by byl natočen film o geologické historii Země od prvého počátku až po dnešek a že by tento film trval celých dvanáct hodin. Začal by se hrát o poledni a skončil by o půlnoci. Po celé čtyři hodiny by se předváděl nejprve hvězdný stav Země. Od čtyř do půl páté by film znázorňoval vznik prvotní, pevné kamenné zemské kůry. Uvažme, že historie člověka na zemi trvá, pokud odhadujeme dnes nejvíce, asi 1,5 milionu let. Víte, jak dlouho by hrál člověk na plátně v tomto velkolepém filmu o historii Země? Asi dvě vteřiny. Tedy těsně před koncem filmu by se odehrál celý jeho vývoj od primitivního stadia až k dnešní zašmodrchávané civilizaci.“