Podle našich informací mamuti se na místě objevili z ničeho nic a devastují úrodu zemědělcům v celém okolí. V jejich blízkosti navíc pobývají děti na letním táboře.

Proto se naše redaktorka okamžitě vydala na místo, aby zmapovala situaci a podala čtenářům přesné a nezkreslené informace. Tam se ukázalo, že mamutů bylo celkem pět. Ano bylo, protože už bylo po všem! Chvíli před tím je totiž hravě zneškodnily odvážné děti z tábora Lentilek.

Jak si s ohromnými a nebezpečnými zvířaty poradily, za všechny vysvětlila Natálka Bechyňová: „Nejdříve jsme potkali Neandrtálce pana Humla, a ten potřeboval ulovit mamuta. Šli jsme dál a objevili jsme jich pět na Sloní stezce. Zmenšili jsme je kouzelným sluchátkem. Sami jsme se proměnili ve psi Jonatány. Ty mamuty jsme honili, až jsme je ulovili. Chytli jsme je za ucho, pak zakousli a odtáhli do tábora.“

Neandrtálec František Huml tomu nejdříve nechtěl věřit: „Vy jste fakt ulovili mamuty?“ „No jasně!“ Dostalo se mu sborové odpovědi a večer si celý tábor pochutnával na mamutech s koprovou omáčkou.

Na otázku: „Jak jste se sem vlastně dostal?“ pan Huml odpověděl: „Já jsem tady přece doma!“ A měl pravdu!
Všichni v táboře se ten den díky kouzelnému sluchátku ocitli v pravěku. Aby si ho pěkně užili, ještě před večeří si vyzkoušeli, jak pravěcí lidé vyráběli nádobí i sošky z hlíny.

Přijely za nimi keramičky Iva Fialová a Veronika Fialová Nitrová. Společně pod jejich rukama vznikala soška mamuta, Věstonická Venuše nebo miska. Pokaždé musely dodržovat přesný postup. Věděli jste například, že Venuše i mamut musí být dutí?

„Na konci srpna vypálíme keramiku v peci s pilinami. Tím dostanou tu správnou „pravěkou“ patinu. Do té doby budou schnout na vzduchu. Když se něco ulomí, nevadí, alespoň to budou ty správné pravěké střepy,“ vysvětlila Iva Fialová.

Jeden den v pravěku, další v zologické zahradě. Tady se to zase neobešlo bez komplikací. Děti chytaly zvířata, která pustili známí uličníci Horáček s Pažoutem.

Další den učily psa Jonatána kočku Micku, jak se mají správně chovat… Tak prožívali svůj letní tábor členové dětské country taneční skupiny Lentilky při Domu dětí a mládeže v Rakovníku.

aždý večer si promítli jeden příběh Macha a Šebestové a na ten si druhý den zahráli. Třeba ještě léčili Horáčkovi angínu.
Kromě toho plnili různé úkoly. U Pažouta rozbíjeli okno (jako), u pana školníka Humla odhadovali čas. Za to vše sbírali body do celotáborové hry.
Večer si našel každý zábavu podle svého. Buď si navlékal korálky, hrál různé stolní hry nebo sportoval.

Na tancování samozřejmě také nezapomínali. Tančili vždy hodinu a půl ráno i odpoledne. Dokonce si setavili společný tanec na jejich „hymnu,“ jak jinak než na píseň „My jsme žáci z třetí B.“ Tancování určitě zúročí při pravidelných schůzkách během školního roku.

„Je to moc znát, že tady děti tancují. Opakují vše, co se během roku naučily i se naučí něco nového. Ti, kteří tu nebyli, mají pak co dohánět,“ zhodnotila tancování jedna z vedoucích Blanka Pšenčná.