On se hoře vyhnul a národ Čechů se do historie nezapsal. Naštěstí to táborníci napravili. Postříkali Čechy repelenty a ti se na Říp vrátili. Po celou dobu tábora se učí, pod dohledem zkušených časových agentů, stát se také agenty. Prostřednictvím stroje času cestují časem. Navštívili pravěk, Egypt, parní věk. Mohou i do budoucnosti.


„Pokaždé, když se změní časové pásmo, zazní alarm. Co se stalo, se táborníci dozvědí z hrané scénky a pak už to napravují. Měli jsme tu například oživování mumie nebo královnu Kleopatru,“ vysvětloval Hlavní vedoucí Tomáš Pšenčný.


Děti pokaždé s chutí plní úkoly. Stavěly třeba vesnici a materiál na ní získávaly díky svým dovednostem. Jedním z úkolů byla práce v kamenolomu. Každý táborník musel přejít s dvěma kotlíky plnými kamení v každé ruce po dřevěných špalících nebo roztlačit auto a podojit krávu. Tu nahradily pověšené gumové rukavice plné vody coby vemeno.


Každý večer se pak konají vyčerpávající zkoušky. Při nich táborníci získávají hodnosti jako Předčasník, Včasník, nejvyšší úroveň je Pán času. Pro každou hodnost musí táborníci splnit pět až šest zkoušek, například bobříka odvahy.


Jinak tu táborníci žijí jako na opravdovém táboře bez civilizačních vymožeností. Spí ve stanech s podsadou postavených do půlkruhu. Televize ani mobil tu nikomu nechybí. Děti se sem vracejí několik let a často zůstávají jako vedoucí. Například Kryštof Havel z Rudné je na táboře už popáté. „Jezdím na první turnus. Jen jednou jsem byl na druhém. Jsou tu správní vedoucí a potkáváme se tu s kamarády. Jezdíme celá rodina. Letos je nás tu pět. Bratr je praktikant. Líbí se mi, že jsme v lese. Hrajeme různé hry, máme různá témata a zkoušky jednotlivců. To se mi také líbí.“ Dobrou vizitkou takových táborů je, že si rodiny podle turnusů plánují dovolené.