Jak to přišlo, že jste se pustil do sochy sv. Vavřince?
V obci se kácely topoly u hřiště. Měl jsem možnost za pár korun získat tenhle obrovský špalek. Měřil dva a půl metru na výšku a na šířku metr dvacet, vážil zhruba dvě tuny. A to je zkrátka výzva pro každého sochaře, něco vytvořit. Chtěl jsem, aby to mělo spojitost s Hořesedly. Protože zdejší kostel je zasvěcený sv. Vavřinci, který je zároveň patronem chmele, s několika lidmi jsme se na soše domluvili.

Už jste někdy dělal podobnou sochu?
Takhle velkou dřevěnou sochu ne. Jak jsem řekl, je to pro mne výzva. Dělal jsem spousty soch různých velikostí do kamene, i dva a půl metrové. Dřevěné jsem dělal jenom menší, většinou z javoru a dubu.

Máte nějakou předlohu, podle které sochu vytváříte?
Předlohu jsem dostal z pražského arcibiskupství a z internetu. Podobu jsem konzultoval také s petrovickým knězem Václavem Kružíkem. Ten mi právě doporučil, abych se obrátil na Arcibiskupství pražské. Odtud přijel pan Kelner a ten mi dal přesné rady, aby socha měla veškeré atributy. Po dokončení by měla být vysvěcena.

Co ještě k sv. Vavřinci patří?

Ještě bude mít palmové listí, rošt, v ruce bude držet chmel a ještě tu udělám menší koš s chmelem. Na sochu ještě napíši text. Nevím, zda v latině či v češtině. O tom se ještě také poradím.

Topolové dřevo je čerstvé, není to na škodu?
Topol je čerstvý. Teď pomalu praská a otevírá se. Ramena sochy mám hotová už dva měsíce a už teď je vidět, že tam dřevo pracovat už nebude. Záleží na tom, co ze dřeva uděláte. Pokud to nebude nic detailního a jemného, můžete do toho jít hned.

Hodně řezbářů i sochařů pracuje s lípou. Jak se opracovává topol?
Protože je hodně tvrdý a mokrý, je to fyzicky dost náročné. Pracoval jsem třeba s javorem a dubem. Z dubu se dělá krásně. Je sice hodně tvrdý, ale má krásnou povrchovou úpravu. Kdežto topol je hodně chlupatý. Nejdou z něj dělat detaily. Nakonec se musí socha hodně brousit a pořád dokola kontrolovat.

Takže po dokončení bude následovat povrchová úprava sochy?
Sochu celou dočista vybrousím, dále na ni přijde konzervační nátěr. Původně jsem přemýšlel nad tím, že bych sochu koloroval, ale nevím, jak by to dlouho vydrželo. Nechám sochu ve dřevě. Až se vybrousí, bude to také pěkné.

Socha bude stát venku?
Ano, ale chtěl bych, aby nad ní byla stříška. Ty se dnes dělají i nad kamenné sochy.

Dá se na soše opravit, když něco jak se říká zkazíte?
Nějaké chyby se objeví postupně, jak se socha řeže, protože dřevo má své vady, které se právě ukážou až při opracovávání. Ty musím zaretušovat tmelem s pilinami. Třeba tady na ruce. A protože je to volná tvorba, něco si mohu domýšlet. Jinak špatně říznout nesmím, a když se to trochu přece stane, mám prostor to opravit, protože hmota je veliká.

Zmiňoval jste, že jste vytvořil řadu soch do kamene, které to byly?
Na pražské Invalidovně pod vedením profesora Novotného jsem dělal dvanáct kopií dvou a půl metrových antických soch. Další moje socha je vystavena na nádvoří v Českém Krumlově. Hodně věcí jsem restauroval, to je mi hodně blízké. Také se tím lépe uživíte. Pak ještě různé drobnosti lidem na zahrádku, želvu, kapra. Nejraději mám ale monumenty. V divadle v Litomyšli jsem vytvořil obrovské sousoší – kopie barokních soch. To byla zakázka pro vysokou školu, kde jsem učil. Další sochy mám na kapli v Chebu.

Z jakého kamene jsou?
Tvořil jsem z pískovce, ze žuly, z dioritu, mramoru, třeba mramorové kašny na Valdštejnské zahradě.

Co je pro vás lehčí, kámen nebo dřevo?
Jsem zvyklý na kámen. Na něm jsem vyrostl.Dřevo je pro mne občas něco nového. Ale vždy mi někdo poradí, mám se na koho obrátit.