Pak se porozhlíželi po rybnících. Nejprve objevili Štikový jedničku. Byl zarostlý a taky plný hubených štik. Rybník se vybagroval a celý zvětšil. V tu dobu rybáři odpracovali i čtyři sta hodin ročně. Po pěti letech  měla organizace zhruba sto dvacet lidí.

Tenkrát sem na závody přijelo až dvě stě dvacet lidí. Závodilo se osm hodin se čtyřmi střídáními. „Tehdy se nechytalo celoročně. Jen do konce roku a pak až 16. června. Proto jsme objeli i pět až šest závodů," vzpomínal Sunkovský.

Jeseničtí rybáři mají patronát nad rybářským kroužkem v jesenické základní škole. Ten funguje třicet let. Teď do něj chodí osm dětí. Vede ho Václav Lisner. Z kroužku  už vyšlo několik rybářů „stáláků", kteří chytají stále až do dospělosti. To je taky cílem kroužku, vychovávat si nástupce.  Mladí rybáři jezdí na několikadenní výlety k řece Berounce i k rybníkům.

Nyní organizace čítá sto dvacet členů. Obhospodařují šest rybníků. Ryby si vysazují a odchovávají sami.
„Nasazujeme pravidelně kapra, lína, amura, štiku, candáta i plevelnou rybu. Na každý rybník přijde šest set až osm set kaprů," vypočítával předseda organizace Zdeněk Rác.

Nejvíce místní rybáře trápí pytláci, vandalové a kormoráni, asi tak jako všude.

Kormoránů k rybníku přilétá celé hejno. To ryby zažene na mělčinu a pak na ně zaútočí. Ne že by ryby přímo vylovili, ale posekají je zobáky a ony pak uhynou.