Kdy a kde se letos bude česat?
Mistrovství v ručním česání chmele startuje v sobotu 20. srpna u nás na dvoře. Od 12 do 12.45 je registrace česáčů. Po té odejdou na malou chmelnici za farmou. Mistrovství startuje v jednu odpoledne. Češe se do 17 hodin. V 17.45 budou na dvoře vyhlášeny výsledky. Od půl sedmé začíná kulturní program. Vystoupí Kounovské Hašlerky a zahraje Universal Kněževes.
Vybavení si česáči opět zapůjčí u vás?
Ano, bude to jako vždy. Koše a stoličky nám z části půjčí z Chmelařství Žatec, z Rakochmelu Kolešovice a z Obecně prospěšné společnosti Rakovník.
A co česáčská strava?
Na chmelnici česáči dostanou tradiční chléb se škvarkovou pomazánkou a kyselou okurku. Večer se na dvoře bude vydávat večeře. Uvaří ji kuchařky z Agrochmelu Kněževes. Co, to je překvapení.
Oceníte nejlepší česáče?
Načesaný chmel se bude jako vždy měřit u míry. Za věrtele česáči dostanou žetony, plíšky, už je máme natištěné. Kdo načeše nejvíce, získá soudek piva Tradičního pivovaru v Rakovníku. Odměněni budou i ti nejlepší v každé kategorii. A tentokrát, protože je to desátý ročník, dárek dostane každý účastník.
V minulých letech sem přijížděli, tak jako dříve během sklizně chmele, zajímaví hosté, zpěváci a podobně, přijedou i letos?
Letos přijede Karol Dobiáš a Antonín Panenka a ještě mezinárodní fotbalový rozhodčí. Původně sem měl zavítat Stanislav Hložek, ale je zaneprázdněný. Účast jsem s nimi domluvila osobně. V Kolešovicích hrál fotbalový klub Amfora. Vyrazila jsem tam za nimi a s pány Dobiášem a Panenkou jsem se tam setkala. Už se těší a slíbili, že budou i česat. Loňský vítěz mistrovství Zdeněk Košál přislíbil, že přiláká nějaké studenty z Vysoké školy chemickotechnologické. Také by mohl přijet profesor popovídat o výrobě piva, ale to ještě uvidíme.
Ozvali se vám bývalí studenti česáči?
Stejně jako roky před tím přijedou bývalí studenti Střední ekonomické školy v Reslově ulici v Praze. Zamluvili si i ubytování. Dokonce by s nimi měla přijet i Japonka.
Vraťme se trochu do historie. Jak Mistrovství v ručním česání začalo?
Přišel za mnou tehdy Radomír Dvořák z O.P.S. Rakovnicko, že bychom mohli ruční česání udělat jako tradici. Dokonce se nejprve uskutečnil nultý ročník s několika nadšenci. Pak jsme pořádání převzali jen my. Dva roky nám pomáhal Pivovar Gambrinus. Teď pořádáme mistrovství sami. Přispívá nám Chmelařství Žatec, zemědělské a chmelařské firmy a družstva z okolí.
Příprava akce je určitě velká starost. Přesto, mají pro vás chmele ještě nějaké kouzlo? Mám chmel pořád moc ráda, i když loni byl hodně špatný. Jako holka mě hrozně bavilo česat chmel. Teď už na to není čas. Tehdy jsem česala sama asi od deseti let. Maminka vařila v kuchyni. Tatínek dělal v Přílepích úsekáře. Pamatuji si, že se koňmi vozily žoky i jídlo. To jsem jezdila s ním. Pak už jsem chodila s kamarádkou česat.
Nebyla to otrava, tam sedět?
Ne, nás to bavilo. Sešla se nás tam celá parta. Rádio řvalo na celou chmelnici. Ženské nám nadávaly, že se neslyší, ale nám se to líbilo.
Kolik jste načesala?
Můj rekord byl 34 věrtelů. Tenkrát byl asi jiný chmel, pěkný. Z jednoho štoku se načesal věrtel. Poslední chmele jsem si vyčesala na magnetofon B4. Moc jsem ho chtěla. Tatínek mi řekl: „Běž si vyčesat. Zbytek ti přidám, ale já si vyčesala na celý. V učilišti v Berouně jsme zaváděli chmel tady v Přílepích. Spaly jsme s kamarádkou u nás doma. Česat jsme už se školou nebyli.
