Kdy tady děvčata začala bruslit?
To bylo v roce 1960, možná už v roce 59.
Vzpomenete si na některá děvčata, s kterými jste bruslila?
Když se dívám na fotografii, tak tady jsou sestry Váňovy, sestry Burešovy, sestry Truksovy, Jana Černá, Jiřina Dlouhá, Marcela Kloučková, Irena Šlajchová, Majda Helclová, Eva Perglerová a řada dalších, na které si už bohužel za ta léta nevzpomenu.
Kdo vás vedl?
Trénovala nás Slávka Kutálková, dcera školníka. Protože bydleli na gymnáziu, tak suchý trénink se odehrával v tělocvičně gymnázia. Tam jsme cvičily hlavně gymnastiku. Musely jsme být pohybově nadané. Až když v zimě zamrzlo kolem Rakovníka vše, co šlo, tak jsme chodily bruslit. Bruslilo se na Tyršově koupališti, na Žákově rybníku, u Hradcova mlýna. Nejraději jsme ale jezdili u sokolovny.
Hřiště u sokolovny bývalo pod ledem?
Ano, na velkém bruslili hokejisté. Malé hřiště vedle plotu, asi v těch místech, kde bývávalo hřiště na volejbal, trénoval náš krasobruslařský oddíl. Plochu stříkali samozřejmě dobrovolníci. Většinou tatínkové. Můj, pan Truksa a pan Kratina chodili po večerech stříkat obě hřiště. Uhlazovali ho dlouhým koštětem s hadrem, aby byla plocha rovná. Tenkrát byly zřejmě zimy delší a tužší. Další hřiště bylo za druhou (dříve dívčí) základní školou ve dvoře. Zabruslit jste si mohli i na náměstí. Tam byla pod ledem část proti dnešní spořitelně. Rakovník tenkrát žil sportem opravdu hodně.
Předváděly jste někde to, co jste se naučily?
To ano. Vždycky před hokejovými zápasy, nebo o přestávkách mezi třetinami. Moc jsme se na to těšily. Všechny jsme měly pěkné šatičky, bílé brusle. Šaty nám šila paní Truksová a moje maminka. Obě byly švadleny.
Které krasobruslařské kreace jste se učily? Co jste uměla vy?
Nebylo to nic složitého. Učily jsme se všelijaké jednoduché skoky, piruety, jízdu vpřed, vzad. Jezdily jsme i na hudbu. Na jakou, to už si nevzpomínám.
Oddíl fungoval dost krátce…
Asi jen dvě sezony. Byl to takový nápad, ale hezký. Já jsem bruslení milovala. Vystřihovala jsem si z novin a časopisů fotografie a zprávy. Sbírala jsem fotografie krasobruslařů. Nalepovaly jsme je do sešitů a vyměňovaly mezi sebou, jezdily jsme na lední revue. Zkrátka bylo to parádní. Já jsem tenhle sport skutečně milovala.
Bruslila jste i potom?
Bruslení jsem zůstala věrná. Bruslím i teď. Naučila jsem bruslit třeba svoji dceru. Před dvěma lety i svého vnuka, už ale na zimním stadionu. Těším se, až budu učit i dalšího vnuka. Ten zatím více lyžuje, ale bruslit chce taky. Dokonce, když jsem studovala na fakultě, tak jsem si bruslení vybrala jako klasifikovaný zápočet z tělesné výchovy.
Scházely jste se s děvčaty i potom, když se oddíl rozpadl?
To už ne. Nikdy jsme se spolu už nesešly. Ani jsme si nechodily společně zabruslit. Chodila jsem sama. Pak už jsem brala na zimní stadion i svoji dceru. Z oddílu existují snad jen dvě fotografie.
Kam zmizela vaše trenérka Slávka Kutálková? Viděla jste ji někdy později?
Před půl rokem jsem koukala s vnoučaty na Studio Kamarád. V pořadu „Teď vedou babička s dědou“ jsem viděla Slávku Kutálkovou, jak trénuje někde v Liberci. Bohužel jsem v té rychlosti nepostřehla, jak se nyní jmenuje. Ale v Liberci mám kamarádku Ivu Zuskovou. Její syn chodí hrát hokej. Slíbila, že mi to zjistí.
Nevíte, jestli se některá z členek oddílu nevěnovala bruslení dál?
Nevím, ale myslím si, že ne. Myslím, že už ani nebruslí. Ony už v Rakovníku ani všechny nejsou, rozprchly se někam do světa.
Jana Smýkalová
- celý život učila, nejprve v Mutějovicích, pak na 1. ZŠ a 25 let na 3. ZŠ Rakovník
- učila hudební výchovu, němčinu a ruštinu
- zpívala ve sboru Magistrae Raconenses
- je členkou loutkového divadla Před branou
- nyní hraje v rakovnické obřadní síni při vítání občánků
