Se svými rodiči přišli ti nejmladší školáci i ti, co do školy ještě vůbec nechodí. Čekala tam na ně totiž pohádka. Škola večer taky vypadala úplně jinak. Celá se ponořila do tmy. Cestu ukazovaly jen hořící svíčky.

V jedné ze tříd hospodařil dědek s babkou. Dědek právě dostal chuť na koblížek. Po dlouhém přemlouvání mu ho babička přece jen usmažila. To byla vůně! Koblížek dala vychladnout na okno. Jenže on byl neposedný. Skutálel se z okna dolů a vydal se na cestu lesem…

Dál už pohádku znáte. Koblížek se kutálel lesem, tady setmělými chodbami. Děti ho dychtivě doprovázely. Příběh je doslova strhl. Koblížek se básničkou vymluvil zajíci, medvědovi, až ho nakonec zhltla mlsná liška.

Ale tady pohádka skončila přece jen trochu jinak. Každý nakonec za statečnost dostal ten svůj koblížek. Po pohádce se ještě domů nešlo. Na Komenského náměstí následovala ohnivá show.

Pohádku pro děti připravilo občanské sdružení NoStraDivadlo a Bubakov net. Poprvé to bylo už před čtyřmi lety, kdy se hrála Šípková Růženka.
S nápadem přišel Mirek Vachek, který pohádku potmě už viděl a moc se mu líbili duchové. Oslovil tedy členy No StraDivadla a společně nápad uskutečnili. Pohádka se hraje jedenkrát do roka na podzim.

Proč, vysvětlila Iva Dvořáková: „Naším záměrem je pozvat děti s rodiči večer do školy, kdy je setmělá a vypadá úplně jinak. Přicházejí hlavně předškoláci a děti do 9 let.”

Pohádku nazkouší členové NoStraDivadla společně se studentským divadlem Mařeni a Pařeny a s žáky literárně dramatického oboru základní školy.

„Oslovíme herce, o kterých si myslíme, že to uhrají. Jádro tvoří členové NoStraDivadla. Pohádka se totiž moc zkoušet nedá. Většinou se vybere pohádka, projdou se prostory a vymyslí situace a jevištní realizace. Pak napíšeme spíše bodový scénář. Dále je to na zkouškách a na míře improvizace při jednotlivých scénách. Je to úplně jiná práce, než klasická divadelní hra,” vysvětlila tajemství pohádek Iva Dvořáková.

K hercům patří ještě takzvané technické zázemí. To jsou tři, čtyři jedinci, kteří se starají o hladký průběh akce, aby se herci mohli soustředit jenom na hraní.

Při přesunu mezi jednotlivými stanovišti se například ztrácejí bundy, děti, bloudí rodiče. Na konci je pokaždé nějaký dárek. Třeba po Perníkové chaloupce se rozdávaly perníčky.