Více než dvouhodinová velice poutavá beseda se uskutečnila v rámci výstavy 1989. Nezapomínáme. Připomínáme. Šestapadesátiletý fotograf, který před třemi lety vydal obsáhlou fotografickou publikaci „Václav Havel – Tomki Němec, Fotografie“, vybral řadu fotografií právě z této publikace a doplnil každou z nich svými vzpomínkami na konkrétní události, které mnohdy u návštěvníků vyvolaly úsměv na rtech.

Besedu začal nejprve příběhem, jak se vůbec k fotografování Václava Havla dostal. „Bylo mi šestadvacet a byl jsem členem agentury Radost. K Václavu Havlovi jsem se dostal shodou okolností a náhod, kdy jsem byl v pravou chvíli na pravém místě. Ač jsem neznal jeho a on neznal mě, neměl jsem pořádné vybavení ani zkušenosti, měl jsem to štěstí, že jsem díky uvolněné době, která tehdy panovala, mohl být tři roky po jeho boku a rozhodně toho nelituji,“ byl upřímný.

Tomki Němec fotil posledního československého a prvního českého prezidenta ještě v letech 1997 až 2002, ale jak sám uvedl, už to nemělo takovou atmosféru, jako v prvních letech po sametové revoluci. „S panem Havlem jsem léta cestoval po celé zeměkouli a viděl spoustu hlav států a dalších významných osobností. Potkal jsem se Georgem Bushem starším, Mitterrandem, ale i Gorbačovem či Arafatem a z těchto návštěv mám díky Václavově smyslu pro humor řadu vtipných vzpomínek. Fotil jsem davy lidí na náměstí i pana prezidenta v intimních chvílích. Ač typickým politikem nikdy nebyl a jako člověk měl řadu chyb, měl jsem ho rád, byl velmi lidský a současní politici mu nesahají ani po kotníky,“ je přesvědčen Tomki Němec.