„Jeďte opatrně, kdo předjede doprovodné motorky, bude diskvalifikován. Při sjezdech nepospíchejte, tam se závod nevyhrává…," zazněly poslední stručné pokyny Milana Sunkovského před startem.
Jezdci se pustili na stejnou trať jako loni. Pokud zdolali jedno kolo, měli v nohách zhruba dvacet tři kilometrů. Ti odvážnější, kteří jeli kola dvě, ušlápli skoro padesátku.

Náročnost trati za pořadatele zhodnotil Zdeněk Benedikt: „Každý závod je náročný podle toho, jak si ho každý udělá. Trať jsme projížděli včera. Někde je to více mokré a klouže to. Ale úseky, které by se nedaly sjet, tam nejsou. Pokud by to někdo více „pustil," mohlo by to být nebezpečné. Své udělalo napadané listí. Není vidět, co je pod ním."

Cyklisté nejprve sjeli do Jesenice ke kolejím. Pokračovali mezi rybníky na Soseň, dolů po cyklostezce na Klečetné, k Řeřichám. Odtud nahoru na Velkou Chmelištnou, lesy kolem pramenů Javornice přes Hubert zpátky do Jesenice.

Aby si pořadatelé vychovali další generaci a na příští už šestnáctý ročník měl kdo přijet, připravili pro děti závody přímo v kempu. Zahájili je opravdu ti nejmenší na odstrkovadlech. Odstartovali ve dvou kategoriích. Na úplně nejmenších kolech jeli sice jen dva závodníci, ale s další kategorií počet rostl. Na ty školou povinné čekala trasa kolem kempu v terénu s náročným sjezdem. Projížděli ji s patřičnou vervou, kterou by jim mohl závidět leckterý ostřílený cyklista.

Příliš daleko do jesenického kempu to neměl Miroslav Houba z Rakovníka. Kromě prvního nevynechal žádný ročník Jesenického surovce. Vydal se na delší trasu. „Je to pro mne tak akorát, spíše zábava. V terénu jezdím rád. Raději než po silnici, nemusím se bát, že mě někdo sestřelí autem," vysvětloval Miroslav Houba.

Na dnešní závod se vůbec nepřipravoval. Sám to s úsměvem doložil: „Chtěl jsem jít včera do hospody, jenže nikdo nešel, tak jsem se vlastně nepřipravoval. Ale jinak ujedu tak sto padesát kilometrů týdně. Buď tady po okrese, nebo vyjíždíme společně o víkendech někam dále."

Celý Kraken Team přijel z Dobříše. Roman Zíbr si Jesenického surovce střihl už snad popáté, takže trasu znal velmi dobře. Loni skončil na pátém místě. Hana Hrubá vyjela podruhé a trasu z loňska si moc nepamatovala. „Je to tady moc hezké, proto sem také jezdíme. Je to takový super závod na konci sezony. Mlha nás vůbec nemohla odradit, už jsme tu zažili sníh, takže dnes je vlastně krásně," zhodnotil Roman Zíbr.

Ten má určitě natrénováno, protože letos ujel dvanáct a půl tisíce kilometrů. Na kolo sedá pětkrát týdně. Jedna dávka činí sto kilometrů. Zdolá ji za tři hodiny.

Hana Hrubá má pro letošní rok v nohou čtyři tisíce kilometrů. „Jezdila jsem méně, protože se mi zranil přítel. Proto jsem si letos vybrala kratší trať." Oba se ale shodují, že jízda na kole je skvělá relaxace a vyčištění hlavy po celodenním stresu.