„Před námi byli akorát kluci z Rakouska, takže jsme vlastně byli první v republice," vysvětlil Petr Rédl, učitel odborného výcviku. Soutěžilo se na výstavišti v rámci výstavy Vzdělání a řemeslo. Soutěže se zúčastnily týmy z celé republiky a jeden tým z Rakouska.

Mladí truhláři museli ukázat, že umí jak v teorii, tak i v praxi. Nejprve vyráběli v časovém limitu květinový truhlík. Následoval test s třiceti otázkami ze znalostí prvého a druhého ročníku.

Květinový truhlík vyráběl každý sám. Museli ho stihnout zhruba za deset hodin. Co se bude vyrábět, ještě před odjezdem nikdo nevěděl. Účastníci pouze dopředu dostali rozpis materiálu, který si mají přivézt.
„Byly to protažené, to znamená nahrubo opracované hranolky složené v balíčkách," popisoval Petr Rédl. Na místě soutěžící dostali plánek. Podle něj si materiál zkrátili, udělali spoje a vybrousili.

Co bylo na práci nejtěžší, zhodnotil Václav Fakan: „Nejtěžší bylo dobře si rozměřit materiál, co kam použijeme. Byl totiž přesně vypočítaný, takže kdybychom něco uřízli špatně, už by nám to nevyšlo. Nemohli bychom pokračovat, protože náhradní materiál jsme neměli." Tato případná chyba se „odměňovala" trestnými body.

Václav i Martin jsou už sehraná parta. V Českých Budějovicích neuspěli poprvé. Měsíc před tím v Plzni na klání Machr roku ze dvaatřiceti dvojic skončili na třetím místě. Tady nebyla teoretická část a výrobek dělali společnými silami.

Oba mladé muže řemeslo baví a podle zaujetí, s jakým o něm vyprávěli, to vypadá, že u něj i v budoucnu zůstanou. „Dřevo krásně voní, i z tohoto důvodu se mi práce s ním líbí. Samozřejmě raději něco vyrábím, než se učím teorii. Při práci si vše dokážu lépe představit a zapamatovat. Je to určitě lepší, než když si něco zapisujeme do sešitu," potvrdil Václav Fakan.

Ve škole už kluci zvládli vyrobit postel nebo židle. Ale Václav Fakan má praxe mnohem více. Doma chodí pracovat do truhlárny. „Chtěl bych u řemesla zůstat. Mám slíbeno, že mě doma v truhlárně zaměstnají," plánoval Václav.

Řemeslo baví i Martina Plincnera. Líbí se mu, že dřevo je pokaždé jiné, jinak voní. „Když se dřevo opracuje, krásně se zvýrazní jeho léta. Určitě bych chtěl u řemesla také zůstat," přisvědči Martin Plincner. Oba budoucí truhláři si vlastně už nyní vychovávají své nástupce. Při praxi druhákům předávají své zkušenosti ze soutěží.
Truhláři po vyučení to nemají při nástupu do praxe vůbec jednoduché. Zaměstnavatelé, většinou třeba soukromníci, požadují dvouletou i čtyřletou praxi.

„Bohužel, takový je nyní trend. Ale kde mají kluci praxi získat? Většinou se nakonec přece jen v oboru uchytí. Když už pak někde pracují, přijdou se do školy ukázat," uvedl Petr Rédl.

Každý rok vyjde z integrované školy na Jirkově zhruba třináct truhlářů. V poslední době zájem o trochu stoupá, takže se pokaždé naplní skupina. Opravdový zájem o obor ve třídě má jen několik žáků. Stává se ale, že je truhlařina postupně chytne.