Třiapadesátiletá Milena Kunc, která sedí na lavici obžalovaných, nepopírá, že život stejně starému příteli skutečně vzala ona. A připouští, že mrtvolu pak svrhla do sklepa, aby ji neměla na očích. Šest bodných ran kuchyňským nožem do krku a do hrudníku, přičemž bylo opakovaně zasaženo srdce, vypovídá o velkém vzteku – anebo o velkém zoufalství. Soudkyně Oldřiška Rysová se nyní snaží zjistit, jaké pohnutky křehkou ženu k takovému kroku přiměly. Právě zmapování všech souvislostí krvavého činu je nezbytné pro rozhodnutí o vině i trestu.

Oba aktéři přijeli z Německa

Příběh končící smrtí se začal odehrávat v roce 1989, kdy se nadaná a profesně úspěšná vysokoškolačka z Rakovníka se spoustou kulturních zájmů (mimo jiné malovala a škádlila i spisovatelkou múzu) odstěhovala do bavorského Mnichova. Její rodinný i profesní život ale narušilo domácí násilí kombinované s nadměrnou konzumací alkoholu. „Došlo k otupělosti a ztrátě životních perspektiv až k celkové degradaci osobnosti se ztrátou sebevědomí, lidské důstojnosti i respektu k vlastní osobě s přechodem k naprosté pasivitě,“ konstatovala psycholožka Ida Sýkorová. Degradaci osobnosti s narušením etických, morálních a sociálních norem potvrzuje i psychiatr Jan Sýkora.

Sama obžalovaná se sice tak tragicky nevidí, vážné problémy však připouští. Naposledy pracovala před pěti lety; od té doby žila z příspěvků od manžela. A přiznává, že do sklenky nahlížela čím dál důkladněji. Zvlášť v době, kdy už žili s manželem odděleně a ona měla přítele původem ze Skotska. Právě onoho muže, v Německu registrovaného alkoholika, kterému nakonec při návštěvě otcovského domu v Rakovníku vzala život.

„Pil výhradně koňak – ale pravidelně a hodně; někdy nemohl ani chodit,“ řekla obžalovaná o svém druhovi. A v tomto stavu se prý přítel měnil v hrubiána, který nešel daleko pro drsné slovo ani pro ránu.

„Německy moc neuměl, ale k tomu, aby mi nadával a vyhrožoval, to stačilo,“ řekla Kunc u soudu. „Já jeho agresí trpěla, ale ve vztahu, který jsem nedokázala ukončit, jsem setrvávala,“ připustila, že nedbala ani na rady svého dospělého syna. Ten ji nabádal, aby opilce, jenž násilnické sklony neskrýval ani před ním, opustila. „Já ale přítele nechtěla ztratit; měla jsem ho ráda a doufala jsem, že se změní…“

Násilníka zastavil teprve nůž

K tragickému vyvrcholení dospělo soužití v Rakovníku, kam pár přijel zřejmě v polovině února, aby navštěvoval v nemocnici otce paní Mileny. Z jejích slov ale vyplývá, že spíš přijel popíjet v otcově domě; napoleon a víno prý často bývaly pro dvojici jedinou potravou. „Za tatínkem jsme byli jednou a jeho zdravotní stav mě velmi rozrušil,“ konstatovala obžalovaná. „Podruhé návštěva nebyla možná kvůli chřipkové epidemii – a pak už jsme tam nešli, protože jsem byla pod vlivem alkoholu,“ přiznává.

Možná i kvůli vydatnému pití si obžalovaná nevybavuje všechny podrobnosti smrtícího konfliktu. Dokonce ani přesně neví, kdy k němu došlo. „Muselo to být někdy koncem března nebo počátkem dubna,“ usilovně uvažuje, očividně vedena snahou vyhovět a odpovědět soudkyni Rysové na položenou otázku (podle kriminalistů se konflikt odehrál mezi 6. a 8. dubnem). „Pamatuji si, jak sedíme v obývacím pokoji, on pil alkohol. K jaké rozepři došlo, nemohu konkrétně sdělit; vesměs se z jeho strany jednalo o stereotypně se opakující výpady, které byly ubíjející svou nesmyslností,“ konstatovala s tím, že osudného dne ale byl partner hrubší než obvykle – a ona začala mít strach. Když ji pak přítel v kuchyni častoval vulgarismy a srazil ji na zem, sáhla do zásuvky pro nůž… Potom Kunc – podle vlastních slov „v hrůze a děsu – seděla a popíjela, pouze odklidila tělo z dohledu a kudlu hodila do kanálu před domem. Až po delší době se vydala na policii oznámit, co udělala.

Akt zoufalství týrané ženy

Z vyjádření znalců vyplývá, že této výpovědi může soud věřit. Závěry expertů přitom i leccos vysvětlují. „Jde o zřetelný projev syndromu dlouhodobě týrané osoby,“ míní psychiatr Sýkora, podle jehož slov se stává, že pokud domácí násilí překročí snesitelnou mez, může objevit agrese i u osoby, která dosud vše trpělivě snášela a je mírná jako beránek. Vzhledem k okolnostem se prý ze strany obžalované není třeba obávat opakování trestného činu. Naděje na resocializaci je velmi příznivá – a postačilo by i ambulantní protialkoholní léčení.

Za vraždu hrozí pachateli až 15 let v kriminále. Soudkyně Rysová nicméně připouští, že by nepodmíněný trest odnětí svobody vůbec nemusel padnout. Než vynese verdikt, se ovšem její senát musí seznámit s četnými důkazy, svědectvími a posudky.

"Nemůžu popsat slovy, jak moc je mi líto, že vztah, který jsem se snažila uchránit, takhle skončil."
Syndrom týrané ženy

Pokud se v důsledku dlouhodobě trvajícího násilí tento syndrom vyvine, oběť už není schopna situaci sama řešit a vymanit se z ní. Přetrvává vazba na týrající osobu. Nejde tedy o to, že by oběť byla někde zamčena a nemohla utéct, ale o „psychické řetězy“. Oběť se od trýznitele nedokáže odpoutat, má silnou tendenci jeho chování omlouvat – a rady a doporučení svého okolí nevnímá.

Týraná osoba rezignuje na všechny své ambice a obyčejně se snaží vyhovět útočníkovi i dalším lidem ze svého okolí. Působí tedy mimořádně neprůbojně až bojácně. Přesto se někdy ve stavu vrcholného ponížení a bezmocnosti (často pod dojmem pocitu ohrožení vlastního života) pokusí o zoufalý akt agrese. Týká se to i osob, jež se takto nikdy předtím nechovaly.

Zdroj: vyjádření psychiatra Jana Sýkory