Karel Horák se tak vlastně ke koním vrátil. Svůj čas u nich trávil odmalička. U koní poznal i svoji ženu Lenku. „Pak začala jezdit na koni moje dcera. Vozil jsem ji všude možně. Když jsme přivezli koně domů, jezdit přestala. Teď nám alespoň pomáhá," popisoval Karel Horák.

V tuto chvíli je na ranči devět koní. Počet jezdců není stálý. Dnes tady lidé fungují jako rodina. Slaví spolu svátky, narozeniny. Jezdí tu většinou majitelé koní, jejich známí a děti. Sveze se i ten, kdo přijde. Učí se anglický a westernový styl se zaměřením na parkury a rychlostní westernové disciplíny.
„Jsem už ve věku, kdy se špatně shání zaměstnání, takže koně jsou jediný můj zdroj příjmů. Jsem schopný naučit zájemce

jezdeckým základům. Nemám žádné jezdecké vzdělání," podotkl Horák. On sám také ještě jezdí, i když méně. Dříve jezdil westernové soutěže s mnoha úspěchy.

Kromě hobby parkurů pořádají majitelé ranče i další akce pro veřejnost. „Spolupracujeme s Míšou Jordánovou z Bedlna při orientačních závodech. Loni jsme připravili první ročník a měli jsme vysokou účast. A hlavně se to líbilo jezdcům i koním," uvedl Karel Horák. Jezdci zdolávali zhruba osmnáctikilometrovou trať a plnili různé úkoly. Na konci se podle pravidel počítá čas i body.