Už od Berounky je slyšet hlasité vyvolávání čísel pořadníku na jídlo, kolem restaurace jsou vykácené dřeviny, zmizela památeční vnitřní dekorace – podběráky, udice, trofeje ryb, dobové fotografie manželů Fraňkových, fotografie Oty Pavla – vše je pryč!

Takové jsou nejčastější bezprostřední reakce turistů, kteří po letech zavítali do bájné restaurace „U Rozvědčíka“. Diví se, jak se taková vyhlášená restaurace změnila ve velkovýkrmnu pro turisty. „Musím upřímně přiznat, že jsem odsud prchal znechucen pryč a svoji pošramocenou duši jsem si napravoval u Kouřimecké rybárny, na přívozu a u Nezabudického mlýna,“ řekl nám například pan Radek ze Štěpánova u Olomouce.

Vypravil jsem se tedy přímo na místo činu, abych zjistil skutečný stav věcí, a opravdu jsem se nestačil divit. Místo unikátní staré dekorace jsou opravdu jen skoro prázdné ostře oranžové stěny a celé místo na mě působilo až sterilně.

„Snad jsou ty věci alespoň někde uskladněny,“ blesklo mi při tomto neveselém pohledu hlavou. Ke svému překvapení jsem však zjistil, že přítomný personál restaurace o osudu původní dekorace vůbec nic neví a nevědělo o něm nic ani několik místních obyvatel, u kterých jsem zkoušel štěstí vzápětí.

„S tím obec nemá bohužel nic společného a jde to mimo nás. Máme zde sice pamětní síň věnovanou rozvědčíku Jaroslavu Fraňkovi a jeho ženě, ale ta je v současné době uzavřena a je v ní prozatimně nastěhován obecní úřad, ve kterém právě probíhá rekonstrukce,“ odpověděla mi na můj dotaz, nejsou–li dotyčné „relikvie“ uloženy u nich, starostka obce Nezabudice Ludmila Šnoblová.

Štěstí, že se toho nedožil Ota Pavel, který ve svých knihách popisuje, kterak sem kdysi zavítal jeho otec Leo Popper se svou rodinou, jak se zde seznámil s převozníkem Proškem, ke kterému se po dvou letech nastěhovali, a vypráví o setkání s rozvědčíkem Fraňkem a jeho ženou. Ze současné situace by byl asi smutný. Nezbývá než doufat, že původní dekorace není úplně ztracená nebo dokonce zničená a někde se nakonec objeví.

AUTOR: Petr Surový