Ještě stále nezletilá Uliana ovšem nesla odjezd mámy především v začátcích velmi těžce. „Bylo mi hrozně smutno, nevěděla jsem, co dál. Trpěla jsem depresí. Byla jsem s ní v kontaktu každý den,“ přiznala.

Nyní už je to podle jejích slov o něco lepší, máma jí ovšem stále chybí. „Blíží se ale léto a já, doufám, pojedu na Ukrajinu za mamkou a babičkou kvůli dokladům, tak ji opět uvidím,“ svěřila se.

Uliana začala vloni studovat na rakovnické ekonomce, nyní je v druhém ročníku. Distančně ještě stále studuje na své původně ukrajinské škole, rovněž s ekonomickým zaměřením. „Ze začátku to pro mě bylo hodně náročné. Neznala jsem jazyk, chyběli mi moji kamarádi a příbuzní. Nejprve jsem komunikovala v angličtině nebo v ruštině se spolužačkou z Ukrajiny. Hodně mi pomohla především moje příbuzná, která mě u sebe ubytovala a mluvila se mnou nejprve rusky, v posledním půl roce většinou česky. Postupně jsem začala stále více rozumět a snažím se mluvit česky,“ popsala sedmnáctiletá dívka.

S příbuznými je v kontaktu

Ta dříve události na Ukrajině sledovala prakticky denně, teď ovšem i vzhledem k náročnému studiu už tolik času nad zprávami netráví. „Vím, že raketa nedávno zasáhla chemický závod v mém rodném Pavlogradu, ale snažím se to moc nesledovat a hlavně si to nepřipouštět. S příbuznými jsem v kontaktu, ale nedělá mi dobře slyšet takové události,“ přiznala.

Ulianě se v Česku zalíbilo, především ji uchvátila příroda a památky. Navštívila například zámek v Dobříši, Český Krumlov, Karlštejn či lom Amerika. „Samozřejmě se mi líbí i Praha a její památky, kam jezdím pravidelně za svojí sestrou, která zde nyní bydlí. Ale i Rakovník, kde nyní bydlím. Je to menší město, ale kompaktní, všechno je dostupné. Po studiu bych v Čechách chtěla žít i nadále. Minimálně do té doby, než se dá v Ukrajině vše do pořádku, což bude trvat určitě ještě dlouho,“ uvědomuje si.

Z české kuchyně jí nejvíce chutnají jídla s houbami, králík se zelím a knedlíky. „Původně jsem myslela, že se jí knedlíky rukama podobně jako chleba. Chutnají mi i koláče, třeba rebarborový, který jsem nikdy předtím nejedla. Co mi naopak chybí, jsou ryby. Tady je moc nemají a když ano, nejsou zdaleka tak chutné. Dají se koupit v podstatě jen v krámu východních specialit. Také zelenina je tu v mnohem horší kvalitě,“ popsala své dojmy.

Překvapila nízká úroveň zdravotní péče

Co ji nejvíce překvapilo a zaskočilo, je obrovský skokový růst cen za potraviny a také lékařská péče. „Myslela jsem, že česká zdravotní péče je na mnohem vyšší úrovni. Jsou zde velké čekací doby, obvodního lékaře jsem do této chvíle nenašla. Celkově vidím, že zdravotníků je tu nedostatek. Nejsou k dostání ani léky, chybí antibiotika, která jsem musela dostat z Ukrajiny,“ uzavřela.