Miroslav a Lenka Menclovi z Branova jsou ve svém okolí známí tím, že dobře ovládají řeznické řemeslo.

Jak jste se k řezničině dostali?
Miroslav: Já jsem vyučený řezník a manželka zase uzenářka. Profesí řezničinu nedělám. Už jedenadvacet let jsem horníkem. Řezničinu děláme s manželkou už jen jako koníčka. Při zabijačce rád pracuji v klidné atmosféře. Největší maléry vždy vznikaly ve chvíli, když majitel prasete trval na tom, aby bylo zabito na jednom určitém místě a nikde jinde. To se pak obyčejně něco semlelo a byly maléry. To já neuznávám. Já ho nechám v klidu jít a pak si ho raději třeba třicet metrů po smrti poponesu na místo, kde se s ním pak dále pracuje. Prostě naprostý klid a žádné zbytečné týrání a stres.

Co vám řezničina přináší?
Miroslav: Oddělaná kolena
Lenka: Mě to prostě moc baví.

Jak často a kam za svým koníčkem vyjiždíte?
Lenka: Jezdíme jen po Rakovnicku a v posledních letech už hodně málo.
Miroslav: Třeba tady na Branově jsou už jen dvě zabijačky do roka. Děláme zabijačku tak pětkrát maximálně šestkrát ročně. Bývaly časy, je to tak deset let, kdy jsem dělal i osmdesát prasat za zimu.

Nechybí vám ten úbytek zabijaček?
Miroslav: Nechybí.
Lenka: Já s manželem tolik nechodila a nechodím, takže mi to chybí. Chybí mi ta atmosféra, kdy si lidé popovídají a zavzpomínají.
Miroslav: To je pravda. Byly doby, kdy si lidé vyloženě přáli, aby šla Lenka se mnou. Zaprvé hodně pomůže a za druhé ji lidé mají rádi. Byla to pohodička a byly rodiny, kam jsme se vyloženě těšili.

Dnes jste pomáhali se zabijačkou tady branovským sportovcům. Jak to šlo?
Tady jako vždy bezvadně. Vždyť už to spolu táhneme čtvrtým rokem, tak víme, co a jak. Zabijačka se na Branově dělá v rámci Pochodu krajem Oty Pavla a pak na podzim jako poděkování spolupořadatelům, účastníkům, příznivcům a sponzorům pochodu.

Co vám osobně nejvíce chutná?
Miroslav: Ze zabijačky mám nejraději tlačenku a pak řízek (smích).

Jak se taková tlačenka dělá?
Lenka: Kořeníme zásadně od oka dle chuti. Dáváme sůl, pepř, majoránku, nové koření. Smícháme nakrájenou vařenou kůži s masem. Pak se to vše nandá do pytlíku, dobře zaváže a dá vařit. Tmavá se vaří asi dvě hodiny a světlá stačí hodinku, hodinku a půl. To by mělo bohatě stačit.


Na čem si kromě zabijačky ještě pochutnáte?
Lenka: Zásadně na sladkém. Mám ráda všechno.
Miroslav: Mně našli cukr, takže mám po sladkém.

Kolik máte dětí a čemu se věnují ?

Lenka: Nejstarší je Míra, pak je Jana a Lenka. Míra je u celníků, Jana je vyučená kuchařka a Lenka dodělává obchodní akademii.
Na závěr je třeba dodat, že účastníci zabijačkových hodů na Branově hodnotí vždy práci manželů Menclových jako stoprocentní.