Kromě toho jezdci jeli pony drezury, dále otevřenou soutěž Z, což je drezura, kterou jezdí dospělí jezdci a velcí koně. Ještě náročnější drezurou byla L3. V parkuru pak zdolávali křížky s vodičem a bez vodiče, pak ještě překážky do šedesáti, osmdesáti a sta centimetrů.

Soutěž byla slušně obsazená. V každé kategorii jelo dvanáct až patnáct jezdců. Síly si měřili domácí, z okolí i třeba od Prahy.

Například ze Ptic nedaleko Rudné u Prahy přijeli sourozenci Jana a Toník Bauerovi s koníkem Alíkem. Jana jela na Alíkovi jízdu zručnosti, drezuru a skoky. „Drezura je těžká. Kůň a jezdec musí plnit různé cviky v písmenech, třeba velké kruhy v klusu, cval, zastavit stát a různé obraty," vysvětlovala Jana, která jezdí na Alíkovi už pět let. Toník jezdí jeden rok a v sobotu závodil jen v jízdě zručnosti s vodičem. Alíka mají doma a je to jejich dobrý kamarád.

Na závodech je doprovázela maminka Pavla. Přiznala, že jízda na koni je vlastně velkým koníčkem celé rodiny. „Je to vlastně výhoda. Já sama mám také koně. Děti dostaly poníka proto, aby se nemotaly mezi velkými koňmi. Poníka chtěly. Nejdříve jsme ho měli pronajatého a pak ho koupili," řekla Pavla Bauerová. Celá rodina se pak shodla na tom, že jezdit na koni je pěkné: „Někdy to sice bolí, když se padá, ale jinak je to nádhera."

Co bylo u zrodu Aura Cupu, prozradila majitelka ranče Květa Aichlerová: „Chtěli jsme připravit hobby závody pro všechny jezdce, kteří nemají hromadu peněz na to, aby jeli často stovky kilometrů někam na závody." Aura Cup se skládá ze tří hobby závodů během jednoho roku. Každý závod se boduje. Při třetím závodu se všechny body sčítají. Takže získali ocenění nejen ti, co zajeli v sobotu nejlépe, ale i ti s nejvyšším počtem bodů z předešlých závodů. V sobotním a tedy posledním závodě jezdci získávali dvojnásobný počet bodů. To jim dávalo šanci dohnat případné ztráty.