Všichni Ze Mšece pocházejí a téměř všichni tu žijí. „Přišli jsme hlavně proto, abychom se setkali se známými, se kterými jsme se už dlouho neviděli. Potkal jsem jich tu už hodně, ale některé třeba ani nepoznám, protože se hodně změnili."

Vzpomínky na život a hlavně na dětství ve Mšeci má Václav Perk hezké: „Byly to krásné časy. Měl jsem tu a mám spoustu kamarádů, na které se mohu ještě dnes spolehnout. Dříve jsme si navzájem hodně pomáhali. Když někdo stavěl dům, druhý na oplátku mu pomohl. Dnes už to funguje jinak," vyprávěl Václav Perk. Vybavil si také akce Z. při nich se postavil například kulturní a obchodní dům.

Otec Václava Perka kdysi dělal v obci starostu a on tu vychodil základní školu. Vzpomněl si na třídního učitele, který přišel rovněž mezi rodáky. „Ve škole bylo hezky. Dělali jsme lumpárny jako kluci, ale nikomu jsme neubližovali ani nic neničili. Hráli jsme si hodně venku," vzpomínal Václav Perk.

Dětství prožil u koupaliště. V zimě hrál hokej na rybníku, nebo lyžoval, v létě celé prázdniny „vegetoval" na koupališti v předplacené kabině. Později se vyučil automechanikem a celý život prožil za volantem autobusu. Jezdil linku Mšec- Kladno. V důchodu jezdil ještě autobusem v Krušovicích až do šedesáti sedmi let. „Dříve jsem znal všechny lidi v obci i kde kdo bydlel. Dnes už ne. Je tu spoustu nových lidí. Manželka dělala ředitelku mateřské školky.," dodal Perk.