Poblíž chaty na Hoštích v křivoklátských lesích tedy nyní najdete pamětní kameny věnované památce na Karla Vydru, Václava Frieberta, Václava Pidrmana, Dimitrije Butoviče, Otu Frieberta, Františka Kratinu a Karla Breníka.

A proč na Hoštích?

Kdysi zde bývala lesní školka, dřevěná bouda u ní sloužila jako přístřešek pro lesní dělnice. Když byla školka zrušena, přenechal ji tehdejší polesný Josef Hůla myslivcům k užívání. Karel Breník se jí pak ujal a investoval nemalé prostředky i spoustu práce do jejího postupného zvelebování. A ona mu to mnoho let splácela tím, že v ní a v honitbě v jejím okolí prožíval nejkrásnější chvíle svého života. Dovedl ji až do současného stavu.

To místo na Hoštích má i dnes své magické kouzlo a ve spojení s chaloupkou, jak ji Karel nazýval, vytvořilo prostředí, které se stalo společenským centrem honitby a Mysliveckého sdružení Eustach, které ji provozovalo.
Společně s Rakovnickým deníkem nyní máte možnost díky seriálu, kde vám tyto osobnosti představíme, zavzpomínat i vy.

Václav Pidrman
Třetí kámen patří Václavu Pidrmanovi. Narodil se v roce 1950 v Krušovicích a do křivoklátských lesů nahlédl na chvilku v době, kdy nastoupil do lesnického učiliště na Pískách. Nemoc ale nakonec rozhodla o tom, že nemohl školu dokončit a věnovat se v životě povolání lesníka, které ho tolik přitahovalo. Vyučil se tedy strojním zámečníkem v rakovnických Autobrzdách, ale lásce k lesu a přírodě zůstal věrný. Jakmile dosáhl potřebného věku, udělal si myslivecký kurz a zakoupil první loveckou pušku. Jako myslivec začínal v Krušovicích. Když si pak vzal Jiřinku Červenou, zažádal o přijetí do Mysliveckého sdružení Eustach.

Od počátku se stal oblíbeným členem sdružení pro svoji veselou povahu a pracovitost. Nechyběl u žádné práce. Jeho dcery rády vzpomínají, jak s ním jezdily sbírat kamení z mysliveckých políček, sušit seno, krmit zvěř a čistit krmelce a často s ním pobývaly několik dní i v chaloupce na Hoštích. Měl ještě jednoho koníčka a tím bylo vaření. Tak se stalo, že se začal starat o občerstvení při různých mysliveckých akcích. Proslulá byla jeho dršťkovka a guláš. Pivo vozil z Krušovic, a pamětníci tvrdí, že jim tenkrát velice chutnalo. A protože byl také šprýmař, udělal občas kousek, který všechny pobavil. Tak jednou si vyrobil ze staré lednice pípu na točení piva a kabel připojil k vedle stojícímu smrku. Náhodným kolemjdoucím pak s kamennou tváří vykládal, že má dole na potoce malou elektrárničku a proud vede po kořenech smrků až k tomu, z kterého pak proud čerpá. Jen díky tomu je pivo tak dobře chlazené a výborně chutná.

Výuční list
Za tuto službu mu Karel Breník vystavil výuční list a povolení provozovat tuto činnost v hospodě v Kajprárně. Byl ale aktivní i v lovu, a jeho pokoj zdobily trofeje zvěře srnčí, jelení i černé. Nejvíce si ale cenil ulovení silného daňka v roce 1988, za kterého byl pasován na myslivce znalého daňčí zvěře.

Václav miloval přírodu, myslivost i lidi kolem ní, a optimismus a radost z toho všeho rozdával všem kolem sebe. Vážná nemoc zapříčinila, že jeho život náhle skončil 24.6.1990 pouhé tři měsíci po oslavě jeho čtyřicátých narozenin.

SPOLUAUTOR: MIROSLAV PECHA