Koncert započal vystoupením nejmladší muzikantské generace rakovnické základní umělecké školy, třináctičlenným souborem zobcových fléten Capriccio, vedeným Sylvou Wilhelmovou a v závěru ještě posílený třemi dívčími hlasy.
Výtečně sestavený program graduje postupně. Nastupuje ženský pevěcký sbor Magistrae Raconenses, sřídavě řízený Věroslavou Borskou a Vlastou Petržílkovou, podpořený klavírem Milady Novákové. Zpívají s nasazením, jako by ani dveřmi nenakukovaly sváteční dny, tolik náročné nejen na jejich hlasivky.
Kdo si snad myslel, že po vystoupení 36 zpívajících učitelek program už nemůže nic překvapivého přinést, je mile překvapen. Rakovnický komorní orchestr pod taktovkou sympaťáka Tomáše W. Pavlíčka rozzářil přelidněnou Heroldovu síň strhujícím výkonem, zvláště díky hornistovi Miloslavu Lisnerovi a hoboji Barbory Polánkové. Ta, kdo ji sledoval, stačila udávat takt úvodním flétnám a posílila i soprány sboru, byla všude.
Finále. Šestnáctka muzikantů zůstává, jen se za ni na pódium staví ještě jednou pěvecký sbor. A obě tělesa hrají a zpívají jak pro posluchače, tak pro toho svého nezapomenutelného zakladatele, dirigenta, skladatele, aranžéra Radima Smýkala.
Ta kytice, kterou drží dojatá paní Jana Smýkalová, je také oním velkým nevysloveným - Děkujeme, Radime! Chybíš nám. Slibujeme, že ve všem, tebou počatém, budeme pokračovat. Potlesk, slzičky. Znějí závěrečné koledy. Narodil se Kristus Pán, veselme se… a mějme se rádi.