Je členem Základní organizace Českého svazu včelařů v Rakovníku, takže zastupuje mezi včelaři mladou krev.

Včelaření není typický koníček pro dnešní mladé muže. Jak jste se k němu tedy dostal?
U nás to začíná být rodinná tradice. Včelařil už dědeček z matčiny strany. Po něm to převzal můj otec. Od něj se nyní učím já.

Co vás ke včelám přitáhlo?
Asi vztah k přírodě. Protože jsem z Prahy, nemám moc možností v přírodě pobývat. Proto se těším, až vyjedeme s tátou ven do Lužné a pracujeme kolem včel. I když je včela malý tvor, člověk se od ní má stále co učit. Já už včely znám pět, šest let a pořád mě něčím překvapují. Vždy si něco vymyslí, co ještě před tím nevymyslely, takže je stále co objevovat. Postupem času člověk zjistí, že nemůže být nad včelami pánem a začne s nimi spolupracovat. To jsem dříve nevěděl a moc se mi to na včelaření líbí.

Máte před maturitou na gymnáziu. Chystáte se včelaření věnovat profesionálně, například tento obor studovat?
Zajímám se hodně o chemii. Své síly obrátím zřejmě tímto směrem. Chemie má ke včelaření blízko. O profesionálním včelaření zatím neuvažuji. Ale zajímám se o to, jak se včelaří jinde ve světě. Nedávno jsem byl ve Švédsku. Objevil jsem tam, že princip je vlastně podobný. Takže i když jsem švédsky neuměl, se včelaři jsme si porozuměli velmi dobře. Některá názvosloví jsou stejná, nebo podobná. Byla to zajímavá zkušenost, protože ve Švédsku je delší zima. Snůška proto musí být kratší. Tady na to máme čtyři měsíce, tam pouhé dva.

Kolik máte včelstev?
Na podzim jsme jich zazimovali osm. Teď uvidíme, jestli všechna přežila zimu.

Nebál jste se někdy včel?
Nemohu říci, hlavně tady před tátou, že jsem se nikdy nebál, protože on ví, že ano. Zkraje jsem měl strach. Postupně jsem si zvykl více a více. Asi mé třetí žihadlo jsem dostal nad oko. To jsem skoro neviděl. S každým žihadlem se to ale zlepšuje. Teď o nich skoro nevím.

Lidé se ale čím dál více včel bojí…
Ano. Většinou se ale bojí nebo na zvířata útočí z neznalosti. To pramení z toho, že chtějí být jejich pány. Když pak zjistí, že se včely nebo jiná zvířata nedají, jsou proti nim lidé zaujatí. Ale když se s nimi naučí žít, pochopí jejich chování a zjistí, jak s nimi pracovat, aby tolik nebodaly.

Co říkají kamarádi tomu, že jste včelař?
Kamarádi to o mně vědí, ale nevěnují tomu zvláštní pozornost. Je to trochu zvláštní koníček. Až od mého profesora jsem se dozvěděl, že na škole je ještě jeden člověk, který se věnuje včelám. Nevím, jestli je to dobré, nebo špatné. Ve škole je čtyři sta žáků. Někteří se ptají i po medu. Snažím se jim vysvětlit, že ten, co kupují v obchodě, nemusí být vždy kvalitní. Důležité je všimnout si, odkud pochází. Ten z mimoevropských zemí většinou moc kvalitní nebývá.

Není trochu škoda, že vaši vrstevníci o včelaření nejeví zájem?
Určitě je. Mladí lidé mají pak pocit, že mohou přírodou nějak vládnout. To, že mohu být na chatě a se včelami, je zkušenost, kterou mi nemůže dát ve škole žádný profesor. Tím si musím zkrátka projít sám. Včelaření není jen učení o hmyzu. Je to také o komunikaci, o historii a tradici. Dozvěděl jsem se například, že Jan Amos Komenský byl vášnivý včelař. Zkrátka včelaření je zajímavé a dává navíc sladkou odměnu.