Tu iniciovala jeho pravnučka Nela Bekárková u příležitosti 105. výročí od jeho narození a zároveň letos uplynulo deset let od jeho úmrtí. „Na pradědečka mám jen pár vzpomínek. V živé paměti mám například okamžiky, kdy jsem si jako prvnáček zkoušela svůj podpis na jeho již hotových obrazech," zavzpomínala během vernisáže Nela, která současně poděkovala Rabasově galerii za to, že se výstava mohla uskutečnit.

Ředitel Rabasovy galerie, akademický malíř Václav Zoubek mimo jiné zdůraznil: Vladimír Zuska dokázal relativně přesně popsat to, co viděl do velmi hezkého, čistého akvarelu, což je velmi obtížná technika." Vladimír Zuska byl činný v několika oborech. Byl učitelem, malířem krajinářem, hudebníkem, režisérem ochotnické scény, členem ochotnického loutkového divadla, zakladatelem Klubu železničních modelářů, správcem Vlastivědného muzea v Jesenici a autorem mnoha odborných prací v oboru výtvarné výchovy a techniky železniční dopravy.

Z jeho činorodého života připomeňme aspoň několik zásadnějších mezníků: Narodil se 8. února 1911 v Nové Huti pod Nižborem. Roku 1931 začal učit na obecné škole ve Zbečně. Vyučování přerušil kvůli dvouleté vojenské prezenční službě na Slovensku, po ní se na rok vrátil opět do Zbečna. Školní rok 1937/38 začal učit na dívčí měšťanské škole v Rakovníku. Stal se členem orchestru rakovnické opery, hrál na křídlovku v rakovnické sokolské kapele a byl aktivním cvičitelem v Sokole. V Rakovníku se seznámil se svojí budoucí manželkou Vilmou Šilhánkovou. Narodily se jim tři děti. Další školní rok (1938/39) zahájil v obecné škole v Šanově, kam se přestěhoval i s rodinou a po celou dobu války zde vyučoval. Doplnil si II. obor – přírodní vědy a absolvoval kurzy ústřední školy divadelní režie.

V roce 1945 nastoupil na místo kantora na jesenické měšťanské škole a vyučoval zde až do odchodu do důchodu roku 1979.
Roku 1951 byl pozván k Václavu Rabasovi do Krušovic a stal se jeho privátním žákem, po tři roky (do Rabasovy smrti) ho několikrát za měsíc navštěvoval.

Jako známý výtvarník byl roku 1953 požádán o vypracování nových osnov výtvarné výchovy pro karlovarský kraj, které byly kladně přijaty a byla mu nabídnuta užší spolupráce s VÚP (Výzkumný ústav pedagogický) v oboru kreslení. Od roku 1954 zastával funkci krajského metodika výtvarné výchovy v karlovarském kraji. Ilustroval také první vydání Fibigerových Dějin Jesenicka. Díky bohaté činnosti klubu železničních modelářů v Jesenici byl roku 2004 jmenován čestným občanem. Roku 1972 se ujímá funkce správce místního Vlastivědného muzea a v této pozici setrvává až do roku 1990. I přes svůj pokročilý věk byl stále vitální a měl ještě mnoho plánů, avšak po delší vysilující nemoci, dne 16. října 2006, zemřel, necelé čtyři měsíce před svými 96. narozeninami.