S jakými pocity odcházíte?

Určitě si myslím, a snad to nebude znít pyšně a nadneseně, že je za mnou vidět kus práce. Neodchází se mi lehce, ale současný vývoj u policie mě přesvědčil o tom, že už je nejvyšší čas odejít. Jsem člověk jiného naturelu, zvyklý vnášet do práce i kousek svého já a mám pocit, že právě toto už kolegům, kteří u policie zůstávají, nebude umožněno. Vše bude příliš šablonovité, příliš plánovité. Policejní práce se ale plánovat nedá! Na policii nelze uplatňovat civilní manažerské postupy…

Můžete být konkrétnější?

Policie je úplně specifická instituce, specifická organizace, kde by měla převládat týmová práce a měl by být dán prostor lidem pro vlastní tvůrčí iniciativu.

V posledních letech jste na Rakovnicku působil jako tiskový mluvčí policie. Kdo bude pověřen touto funkcí po vás?

Pravděpodobně nikdo. Mám takový pocit, a teď nemluvím jen o své vlastní bývalé pozici u policie, ale obecně, že je vůbec otázka, zda tyto pozice budou u policie zachovány. Nikdo není schopný říci jasnou vizi, jasnou budoucnost, takže já už se nechci účastnit nějakého experimentování. A tak jsme se rozhodl po zralé úvaze řady policie opustit. Přesto si myslím, že vnitřně budu policistou už nadosmrti.

Hovoříte zároveň o snahách, o kterých semluví v médiích, a to jsou postupy, jak policii zeštíhlit…

Ano, vše se dnes podřizuje penězům. Je snaha šetřit. Tak malý region jako Rakovnicko na tyto snahy logicky doplatí právě v té mediální prezentaci. Dnes tady máme jen tři tištěná média a žádnou regionální televizi, žádné rádio. I to jsou další kritéria, kde se zvažuje, zda mít či nemít funkci tiskových mluvčích na jednotlivých regionech. Ta nejistota mi logicky vadí.

A další důvod vašeho odchodu po čtvrtstoletí služby?

Samozřejmě finanční propady. Dal jsem policii svá nejlepší léta a myslím si, že je rozumné v tuto chvíli, kdy je za mnou vidět kus práce, odejít zavčasu. Říká se, že je umění odejít.

Ale odchází se těžce…

Samozřejmě, že to rozhodování bylo velice, velice složité, protože jsem si dobře vědom, že žádná jiná profese už mě nebude bavit tak, jako mě bavila tato. Zejména co se týká pozice pracovníka pro styk s veřejností, jak se moje funkce odborně nazývala. Měl jsem možnost rozvinout svoji seberealizaci, ať to bylo ve vztahu spolupráce s pedagogy při výchově dětí na školách nebo s redaktory, televizními štáby, ale i s ostatními složkami integrovaného záchranného systému, se starosty obcí, leteckou službou policie, ale i běžnými občany. To vše tvořilo pestrou mozaiku mé práce, kterou jsem dělal moc rád. Bude se mi stýskat po spoustě skvělých lidí, profesionálů, se kterými jsem měl tu čest spolupracovat a věřím, že mým odchodem toto kamarádství nezanikne. Z toho, kam nyní policie směřuje, jsem nabyl dojmu, že toto vše už mi nebude umožněno, a to je ten hlavní důvod odchodu.

Nehledě na to, že obecně pozice policisty je čím dál tím více degradována…

Policie svazuje a sešroubovává sama sebe, že policista je stavěn do role občana druhé kategorie. Obrovská kontrola - od nového roku vzniká Generální inspekce bezpečnostních sborů, takže člověk z toho má neustálý pocit, že je potencionálně zločincem! Místo aby nám byl dán prostor se zločinem bojovat! A s tím souvisí to, že zde neustále vládne obrovská atmosféra nedůvěry. Nevíte dne ani hodiny, kdy vám zase někdo vyčte, co jste kde udělal špatně, přestože si myslíte, že jste vše udělal podle nejlepšího vědomí a svědomí! V takové atmosféře se velice těžko pracuje…

Budete muset vrátit uniformu?

Chci požádat o to, abych měl přiznán statut policejního veterána. Což znamená, že vstoupím do asociace policejních veteránů a pokud mi pan policejní prezident přizná tento statut, tak bych mohl mít právo nosit služební stejnokroj při výjimečných a slavnostních příležitostech nebo při výchovné činnosti s mládeží. Tím bych se chtěl ostatně zabývat i dál, neboť nemohu ten potenciál, který jsem nasbíral za posledních pětadvacet let, jen tak zahodit. Tímto směrem se budou ubírat mé další kroky i v civilním životě.

A kam konkrétně míříte?

Zatím to nechci říkat. Je to v jednání, ale na dobré cestě. Mají se sdělovat fakta a dokud to nebude faktum, tak nic prozrazovat nebudu.

Od rakovnické policie odchází v současné době i dalších šest policistů…

Jsou to kolegové z kriminální policie. To je pro rakovnickou policii poměrně citelné oslabení. Je na současných policejních manažerech, jak ses tím vypořádají, aby nebyl ohrožen chod služby, co se týká té části kriminální policie, o které hovoříme.

Po kolika letech ve službě odcházejí?

Jsou to lidé, kteří mají za sebou v průměru okolo dvaceti let služby. Lidé s rozhledem. Já to vidím podle sebe. Pětadvacet let u policie, z toho jedenadvacet let přímo u rakovnické policie, takže vazby, kontakty, znalost Rakovnicka i osob, které zde páchají trestnou činnost. Prostě spolu s nimi přichází policie i o nedocenitelné zkušenosti, které tito lidé mají a které se budují roky.

Dnes práce u policie představuje dle vašeho názoru jen samá negativa…

Řekněme si to na rovinu. Kdysi byla práce u policie kompenzována i různými výhodami. Pamatuji třeba dobu, kdy bylo nařízení ministra vnitra, že policisté, kteří byli zařazeni v nepřetržitém výkonu služby, to znamená čtyřiadvacetihodinová směna, mají právo využít služební vozidlo k vyřízení neodkladných soukromých záležitostí! Nebyl problém dopravit třeba člena rodiny služebním autem k lékaři. Dnes by to bylo minimálně zneužití pravomoci… a já nevím, co ještě všechno! To už by si dnes žádný policista nedovolil, neboť ví, jak by byl za to exemplárně potrestán! Žádné výhody už dnes tato profese nemá. Má jen samá negativa, včetně dopadu na zdraví lidí, kteří tu službu státu vykonávají.

Nežli se René Černý definitivně rozloučil se stěnami své služební místnosti, uspořádal malou rozlučku s kolegy i přáteli. Jedním z hostů byl i jeho bývalý nadřízený, Stanislav Čapek.

Jak se vám spolupracovalo s René Černým?

Dobře. Vždycky jsme se domluvili na tom, co lze zveřejnit, co je třeba aktuálně dát do médií. Dobrá spolupráce byla vždy i s novináři, nikdy nebyl žádný problém.

Co říkáte na tak velké počty odchodů zkušených policistů?

To je celorepublikový problém. Neustále se snižují platy policistů, kladou se na ně vyšší nároky. Nemyslím jen nároky na fyzickou a psychickou zátěž, ale vyšší nároky na odsloužené hodiny. Zůstává i nadále 150 hodin, které zůstanou neproplaceny. Vezměte si, že těch 150 hodin je víceméně jeden měsíční plat policisty! V době, kdy vláda bude šetřit a opětovně bude snižovat platy policistů, si musí uvědomit jednu věc: buď toho policistu zaplatí stát, nebo ho zaplatí zločinecké organizace! Problém je v tom, že policista si nemůže přivydělat. Může jít policista o svém volném čase někam na brigádu přidávat zedníkům nebo vykládat vagony? Neříkám, že by fyzická práce někomu uškodila, ale je to určité snižování prestiže práce policisty.

Jaké by bylo dle vašeho názoru řešení?

Cesta je zaplatit řádně policisty. Pokud policisté budou řádně zaplaceni, vyhneme se tomu, že se budou brát úplatky nebo dárky. Samozřejmě, že se tomu nevyhneme úplně, protože vždy se najde nějaká výjimka. Dnes, když se jejich průměrný plat pohybuje něco málo kolem dvaceti tisíc korun měsíčně… k tomu myslím není co dodat…

Zakončíme dnešní setkání optimisticky. Pane Černý, nevzpomenete si na nějakou veselou historku ze spolupráce s panem Čapkem?

Jednou jsme se míjeli v autech na silnici na Špičáku a já zapomněl ztlumit dálková světla. Byl jsem totiž rád, že ho vidím a mával jsme mu. No a Standa mi do vysílačky povídá: „Rytmus deset… Vyřiď tomu volovi, co řídí, ať ztlumí dálková světla.” Podobných historek bylo více. Standa uměl neopakovatelně špičkovat, tak laskavě…