Přesto ho současná situace velmi tíží, a to nejen z hlediska zdravotního, ale především společenského dopadu. „Ještě čekám od naší vrchnosti nějaký přípis. Předpokládám, že to bude v omezeném počtu, ale jinak Velikonoce proběhnou normálně,“ říká Vojtěch Novák.

Ten také přiznal, že o bohoslužby je nehledě na omezení zhruba o polovinu menší zájem, než je obvyklé. „Díky kardinálovi Dukovi je to u nás ještě únosné, na rozdíl například od sousedního Slovenska, Rakouska či Německa. Přesto lidé mají strach a zhruba půlka jich nechodí, což chápu. Pouze mi přijde až úsměvné, že má někdo strach z toho, zajít si do kostela, kde je pár lidí, ale do práce či nakupovat jde. Mediální masáž je ale enormní a strach je pochopitelný,“ přemítá rakovnický vikář.

Vojtěch Novák proto zůstává s ostatními v kontaktu alespoň na dálku. „Volám si s nimi. Nabízím jim i návštěvu, třeba svaté přijímání, ale to už mají strach z kontaktu. Chystám se také do domova důchodců, udělám si test a o svatém týdnu tam zajdu,“ plánuje.

Vikář Římskokatolické farnosti Rakovník vykonává bohoslužby zásadně bez roušek, neboť podle něj není moc, která by ho k nošení mohla přinutit. „Nevezmu si ji, ani kdyby mě měli zabít. Jsem od lidí vzdálen dvacet metrů, jsem zdravý, takže si myslím, že je to nedůstojné a nedává mi to smysl. Navíc není moc, která by mě mohla k tomu donutit. Už jsem se o tom bavil i s právníky, kteří mi říkali, abych žádnou pokutu neplatil a dal jim ten spor, že mi ho vyhrají. Náboženská svoboda je nad výjimečným stavem,“ upozorňuje Novák.

Ten považuje společenský dopad současné situace za mnohem horší, nežli zdravotní. „Považuji za neskutečné, jak nám mohli vzít svobodu. Chápu, že je nepříjemné, když lidé umírají. Vím, že virus má zřejmě větší afinitu k plicní tkáni, ale také je pravda, že se dá léčit a léčí se to. Také statistiky jsou irelevantní, neboť je spousta těch, u kterých se uvádí, že zemřel na covid, ale ten člověk by třeba o pár dní později zemřel tak, jako tak, když měl třeba terminální stádium rakoviny. Lidé každý rok umírají na jarní chřipky. Nechci to bagatelizovat, ale co se tady děje, to je naprosto bezprecedentní,“ diví se vikář.

Ten si naopak povšiml, že další nemoci zůstávají upozaděny. „Mám dlouholetého přítele, u něhož byla zanedbaná péče, včas nerozpoznali nádor a umře, už se léčí jen paliativně. Vše následkem koronaviru, ale o tom už se nemluví, stejně jako o nejméně trojnásobném nárůstu sebevražd. Já jsem nedávno pochovával dva takové a vím o dalších během několika měsíců. Na to jsem tady na Rakovnicku nikdy nebyl zvyklý,“ dodává.